středa 30. září 2009

Ze záhrobí přítomnosti

Lehce přepsáno a poupraveno 9/10/09

Až povolí kravata osudu
vyklouznu z ní
a už nebudu

ztratím se v trávě
zmatním
skanu

zajdu smutkem
usnu
vzplanu

tisícem slzí stříbrných promočím tě
jak moc pálí vzpomínky abys věděl

a trest tě skolí
shodí dolů, do soukolí

jak červená pro býka
budu já pro tebe
a to tebe se týká

navždy

naděje
tě ubije
jako dvanáctá o půlnoci
tak pozdě je
tak těžká hodina

pomalu kape
zatím
rozum temnotou tápe

svědomí kope
doufá, že prokope
se stropem

to dřív zešílíš
pak pochopíš

proč jsem tam, kde jsem
-proč nejsem

proč ztrácím se vtrávě
právě
...teď

pondělí 21. září 2009

Utápím se...

Bereš mě do dlaní
Tvé ruce mě ještě neznají

oči zavírám
do sta pomalu počítám

dotyk lehký jako dech
vychutnávám rty na rtech

světlo lampy dere se do pokoje
ač okno otevřené, v tvé náruči jak v pekle je

spánek bojuje, prohrává
v neděli ráno přece nikdo nevstává

středa 9. září 2009

MASCARADE

Na krvavém loži
zahalena měkkou
teplou
čínskou
TMOU
v malém světě samoty
chci tě vyrušit,
princi

letět s větrem
splynout s nocí
s nekonečným věkem
s nekonečnou mocí
bez času
a (skoro) bez emocí
pod kůži

úterý 1. září 2009

Povídka o notách

Důkaz mé talentovanosti, povídka napsaná 13.12.1997 (v mých 6ti letech) jako dárek mému bratrovi k narozeninám...

Byla jednou jedna Cesta a ta šla krajinou. Na cestě se objevil červený Deštníček a pod ním se schovávala Evička, aby jí nezmokly Fialky. Cestou potkala pana Generála a ten měl v ruce Aktovku a v aktovce měl Hada.

Mít pořád takovou fantazii... A kdybyste viděli to umělecké zpracování textu (pravopisné chyby jsem vyladila, ovšem kdyby byl zájem o doslovný přepis, mohu poskytnout :)) !