sobota 31. ledna 2009

Bod zlomu? Ani náhodou. Naštěstí? Toť otázka.

Už jsem vlastně dospělá,
nic však nemění to na tom,
že naivní a nesmělá...

Ale nevěřit, že jsou i lidé
co nekradou, nelžou, nebodají kudlu do zad,
co potom komu z víry v dobro zbyde?

Je pravda, že ani já nemám stále sílu se smát
ale snažím se a ti, co mi v tom brání, propadnou hrdlem
(a měli by se se začít bát).

Doufám, že na tenhle den,
kdy zdolala jsem hlubokými závějemi myšlenek Klínovec,
budu vzpomínat déle než na včerejší sen.


sobota 24. ledna 2009

MPB syndrom

... aneb Co všechno může znamenat zkratka MPB...

Metoda Postupného Boje

Malý Pitomý Blbenky

Mam Práci, Blbe

Moc Práce, Bojuju

Mam Pauzu, Bleju

Mentální Penze Blízko


Nápady na další vysvětlení házejte do komentářů :))

neděle 18. ledna 2009

odpověď (?) pro sestřičku

chtít pochopit by bylo příliš
přesto mám pocit, že trochu naslepo střílíš
jenže zřejmě osud vede tvoje rány
mnou nepoznány
do snů se mi vkrádají
a výchovné pohlavky
labilní rozbouřené a nevděčné duši dávají

tolikrát si vedle tebe připadám
o aspoň 150 let mladší
a o 150 koňských délek za tebou
ale je to špatný, že tenhle pocit mám?
možná žiju život o tolik sladší
ikdyž slunce se střídá s mlhou
Jsem tak ráda, že tě mám
a tvoje povídání o jistotách mě straší
najednou jako bych neměla ani jedinou...

sobota 17. ledna 2009

FUCKING RELATIONSHIP

What do men want?
boys:
1) freedom
2) full service
3) sex
4) dominant
5) toys

girls:
1) full service
2) full service
3) sex
4) dominant
5) toys

What do women want?
boys:
1) everything they cannot have
2) ???
3) money
4) "prince"

girls:
1) gentlemen
2) true love
3) understanding emocional support

From time to time is good to make recapitulation :)
(alias how it looks when your teacher of english need answers...)

úterý 13. ledna 2009

Ruské peklo

Zaprodala se ďáblu
nevinná
ponenáhlu
jediná
co chtěla sama do nebe
teď zpívá si pro sebe
"peklo, peklíčko,
teplo, teplíčko"

...Kdo by taky letos chtěl mrznout?
Tak ať už sakra rusáci otevřou ten kohout!

pondělí 12. ledna 2009

Tam, kde chcípl pes

Pravé poledne, 12:00 atomového světového času. Kdekdo by řekl, že se čas zastavil. Podle korouhve, podle hodin, podle pohybu, který jako by ani neexistoval. Přesto nepochybně musí, protože jinak by na náměstíčku panovala naprostá a úplná tma, kvůli nevyvratitelnosti faktu, že foton je částice s nulovou klidovou hmotností. A tak, i přes absenci veškerého vnímatelného pohybu, čas pravděpodobně plyne dál. 12:01.

Domky tvoří žhavý ring pumpě a lípě. Ani jeden ze soupeřů se už dobrou minutu nepohnul. Nechávají do sebe prát sluneční paprsky (ano, mohli bychom polemizovat o vlnovém charakteru světla, ale dejme tomu) a čekají na chybu toho druhého. Strnule se pozorují, už z principu opovrhují smýšlením protihráče. Staré silniční kolo, jež hraje roli rozhodčího, celý zápas napjatě sleduje z rohu hřiště a je připraveno v případě nepovolených úderů ihned zasáhnout. Obecenstvo záclon za okny nedýchá napětím.

Pod letní oblohou probíhá souboj vůlí. Ticho, to strašlivé ticho před bouří značí něco hrozného. “A ano! Je to tady – první mírný záchvěv větru pročísl o tolik stop vyššímu protivníkovi vlasy. Zdá se, že již brzy padne první rána. Oba útočníci se však stále nehýbají... “ A vzduch těžkne očekáváním. Obloha protestuje tichým mručením. A jako supi se z dáli ženou temné mraky nasáklé deštěm. Lípa ševelí sílícím větrem, pumpa mlčí. První kapky velké jako malíčky dítěte dopadají na její letní zápasnický úbor v rybízově červené.

Náhle se lípa napřáhne, oblohu rozetne neřízený elektrický výboj a obrovská rána a tříštění dřeva se slévá s vysokým hřmotem a jásotem diváků na nebi.

“Je po zápase. Mokrý ring poskytuje pohled na výsledek: lípa byla těžce raněna, avšak vítezství je její!” Na povalené pumpě leží její obrovská ruka – téměř polovina celého stromu, rozštípnutého bleskem ve dví. Diváci táhnou jinam, na další zápas do vedlejší vesnice. Obloha se pročišťuje, vzduch voní vypařujícím se deštěm. Jako by se zápas ani neudál, jako by nikdy žádný pohyb nenastal. Je však nevyvratitelné, že čas plyne dál. 12:11...


Slohová práce z českého jazyka na téma “Tady chcípl pes”; volný slohový útvar; 12/1/09

neděle 11. ledna 2009

Snad raději nevědět jistě

Pozdě v noci

slzy

do polštáře

myšlenky:

zničit žháře

co spálil moje srdce

(protože mám podezření

- a snad raději nevědět jistě

že už nikdy nebude milovat

tak spontánně, nevinně a čistě)


pozdě v noci

vztek

do polštáře:

zničit všechny lháře!


Pozdě v noci

slova

do polštáře

doufání

k uzoufání

nezodpovězené přání

snad je srdce fénix

neděle 4. ledna 2009

Falešná, Noc, Předpověď, Krví a trocha černého humoru na závěr (výsledek dnešní noci)

Nepoletuj kolem mne
jak falešná inspirace
nepřekvapuješ, nezraňuješ, nevoníš, nepršíš
jsi nic
zmiz a rozpadni se
na prach
pesimisme, depko proklatá


Je noc

zkouším volat

o pomoc

sílu vody zdolat

ale proud

chce mé hrdlo

obejmout

jsem trdlo


odpusťte a vzpomínejte




Jak snadno lze setřít slzu,

    aby po ní nezbylo ani památky

    - když je jen jedna

    Jak snadno lze obelhat srdce pozlátky


Jak snadno jsem v tobě viděla anděla,

když jinou možnost jsem neměla

a jak jsem byla zbabělá


Že při pohledu do očí

marně hledat jiskru nestačí

jsem pochopila vzápětí

uniká láska přibývá napětí

program

končí

ubírám

volume

šeptám, pláču

umírám

(jak bylo včera v předpovědi,

tys neposlouchal moje odpovědi)



Lžím jsem se upsala,

že lhát budu

ve svých básních,

lhát pravdu

- jsem šťastná!

(tam nahoře snad prominou a nesrazí mne z oblohy

- jsem básník, můžu všechno!)



Cítíš-li se

okraden

zrazen

umučen

nemilován

zostuzen

nepochopen

utýrán

roztříštěn

zbičován

nenáviděn

ukřižován

svlečen

potrhán

pomluven

znásilněn

zmaten

nechtěn

souzen

oslepen

spoután

a

osamocen


mám pro Tebe špatnou zprávu

    - ještě žiješ.


sobota 3. ledna 2009

Dying is easy - it's living that scares me to death... aneb

ponovoroční... cože? XD

Mráz mi rozřezal plíce. Slunce spálilo sítnici.


Těžko uvěřit tomu štěstí, co mě potkalo, je to tak překrásný a úžasný... Chtěla bych zpívat, smát se! Roztáhnout ruce, zaklonit hlavu a točit se, dokud bych se držela na nohou. Pak padnout na kolena, nevnímat zmrzlej písek, kterej mi do nich tlačí. Vstát, bezmyšlenkovitě se rozběhnout a bosýma nohama rozbít krustu ledu a nechat si odumřít chodidla ve vodě. Dívat se na neuvěřitelně modrý nebe, vstřebávat pozitivní energii, která se prolíná všude kolem mě jak tenké pramínky kouře, obtáčí mě, ševelí zas je dobře... Zas jsi šťastná, stoupej ke hvězdám, nenech se stáhnout chapadly se zpětnejma háčkama do propastí smutku a strastí, tady na tomhle světě to stojí za to! Užívej si, dokud můžeš!

A úsměv mi přimrzne na tvář a sotvakdo mi ho sundá, zkuste to lopatou...


To je zvláštní, celý jsem to chtěla zakončit tím, že se mi to přece jen nepovedlo vsugerovat, že sedím doma a jsem smutná a na pokraji zoufalství, protože nevím, čím to je. Ale světe div se, když jsem to takhle psala, je nutný si to dobře představit a prožít, aby to bylo napsaný pořádně. A když jsem si to tak představovala a vzpomínala jaký to bylo, vsugerovávala... Prostě se to stalo, je mi skvěle a jestli mi stačí jen tohle k tomu, aby se mi nálada zvedla o 150%, pak jsem opravdu šťastnej člověk a takovejch příspěvků tu asi časem bude víc :)


V myšlenkách se válim na zmrzlym břehu Senečáku a směju se, kdekdo by řek, že šíleně...


Adrieeel XD Hilfe...


čtvrtek 1. ledna 2009

Poznámka k silvestru

O půlnoci...
na ledě?
ohňostroj a přípitek?

Mohla bych ta okna prodávat,
slušně by mi to vydělalo.

A smutný "ráno" v kuchyni je jen strašákem schovaným pro příštích 365 dní.

Jo a krásnej novej rok.
(Jak pro koho.)