Nový rok nastevřel dveře...

... Po dlouhé době se mi chtělo vyrobit PF :) Letošní rok mě naučil strašně moc věcí. Budu se snažit mít je na paměti, nezapomenout je, ale ani neustrnout. Budu se učit, poučovat, odpouštět, hledat, naslouchat, dívat se, divit se, snažit se chápat a pochopit. Protože tak je mi dobře, tak konečně cítím nějaký cíl, tak vidím smysl.

siete meses

nedává to smysl

mám chuť skočit

a nechci umřít

nedává to smysl

dva poháry

a ticho

šest let

a přesto jak malej

nedává to smysl

jen tak

třeba se právě tam potkáme

mi nedá spát

i po sedmi měsících

Hlášky gum na horách aneb takovej lamer v menšim

Julča: "Podívej se z vokna, to je jak kdyby přišel Mikuláš." (výhled na hory ztížen množstvím lahví vína a piv)

Leni: "Ale já jsem dycky hrozně chytrá, když jsem opilá, mi příde."
Míra: "Ale to ti asi jenom příde.

Míra: "Já furt padam držkou na xicht."

já (čtu sms, zprávy z domova): "Papež rezignoval."
Leni: "Na co?" O_o

Z beer game:
Julča pije: "Moc nečum. Ty blážo."
Leni pije: "Doprdele. Ty blážo."
Julča  alias Ondra: "Tak já půjdu do trojky." (Myšleno do trojice k M. a O.) Míra: "Ty vole, to mam zase spát s Neradem?!"

Julča alias Ondra Ondrovi alias Mírovi: "Ty jdeš taky na hajzle?"

Míra: "Proč mam mapu na prdeli?" (sednul si na ni v autě)

Nejlepší párty dle M. a O.: maso, porno, spát.

Ty seš taky na pancíř.

Julča: "Míra je zas napálenej jak svíčka."

Míra jde zase na záchod: "No co, jsem močopudnej po pivu."



Ze žrací afterpárty Aprés Ski u mě doma:

Mírovo [vypápni kásl]

Míra: "Vy jste lokny."

"Rádio Kasuár - pápnem Vám ho první!"

Míra: "... ženatou manželku..." ("Míro, z Tebe to padá...")

Míra: "Chtěl jsem říct, že je to velmi složitá řeč, založená na radioizotopech."

Hrajem šibenici: pět písmen, poslední dvě LA. Nikdo nehádá jednotlivá písmena, ale rovnou slova. Seznam těch zachycených: vypla, zblbla, vidla, metla, pavla, smůla, sipla, sifla, shigela, srala, sopla, supla, zieben, zjebem

Míra je páplej král. Míra rodí čápy.

"Já jí to hodim zejtra na zeď."

Páprda Neradon

Retrospektiva

Statusy na g-talku skýtají opravdu zajímavý úhel pohledu do minulosti... Obzvláště v průřezu dvou let.
Vybrala jsem ty nejzajímavější, abyste se taky trochu pobavili. Nicméně tato pohádka nekončí vesele.


Podotýkám, že některé zdánlivě související spolu vůbec nesouvisí a některé, zdánlivě nesouvisející, zase souvisí... Čert aby se v tom vyznal.


18/2/2010
someone's tryin to kill me
-
28/2/2010
nedostupná
-
1/3/2010
eeeeeeej :)))
-
17/3/2010
ouuuuuu :(
-
5/4/2010
Sure as I'm breathing, sure as I'm sad, I've got this wisdom in my flesh...
-
17/4/2010
Tak to vidíš, už jsme tady oba, kde je radost a kde je zloba a kde je pravda, kdo z nás ji má?
-
26/4/2010
Některá světla svítí jen černě, drž se mě, veď mě v tom svým světě a až se ti noc bude zdát moc studená, nečekej na nic, vem nohy na ramena...
-
2/5/2010
Chemie aneb já ten gympl DODĚLÁM!
-
3/5/2010
Fockin procrastination!!!
-
8/5/2010
prej maturita
-
18/5/2010
Nechci mýti nádobí, chci míti maturitu...
-
19/5/2010
Existenční deprese
-
22/5/2010
Your skill in literature has increased to 0,0001!
-
26/5/2010
už to mam za pár
-
26/5/2010
už to MÁM!
-
27/5/2010
Krize...
-
29/5/2010
Odpočívám v pokoji
-
10/6/2010
Achjo, oběd... :/
-
20/6/2010
Život nemá žádnou povinnost dát nám to, co od něj očekáváme.
-
21/6/2010
přijata na LFP, hehe
-
21/6/2010
Emocionální prohry většinou člověka nezabijou fyzicky - ovšem je pravdou, že se tu hazarduje s hodnotou rovnocennou fyzickému zdraví - ale porovnáme-li možnost zisku a procento zábavy spojené s nekonečně velkým rozměrem fantazie a psychických schopností hraní si, skoro mám chuť existovat více po psychické než tělesné stránce.
-
26/7/2010
HLAD
-
27/7/2010
hlad a chuť
-
3/8/2010
It's getting worse...
-
4/9/2010
Příští týden! Se budou psát dějiny
-
14/9/2010
And what is happiness to you?
-
29/9/2010
Na vlnách LFP
-
6/10/2010
Naštěstí nejsem tak zlá
-
14/10/2010
Existovat znamená být vnímán
-
25/10/2010
Anča za A!
-
26/10/2010
Losing my religion
-
31/10/2010
Vidíš, vidíš, zase jsi nic nepochopil...
-
1/11/2010
Dokonalý pat
-
15/11/2010
Srdce je víc než kompasy
-
17/11/2010
To asi obejmout vítr je skoro víc, vylézt do korun a nechat se houpat, v lese hladit kůru borovic, co když...
-
19/11/2010
Che, che. Chemie.
-
20/11/2010
La, la. Latina.
-
24/11/2010
A tak mi hrabe
-
1/12/2010
Telofáze osobnosti
-
2/12/2010
Fúze osobností
-
7/12/2010
Nemám ráda mrtvoly ve vaně
-
10/12/2010
Dny, měsíce a roky tají jak špinavý sníh na slunci a z věcí, které byly, nezůstane kolikrát ani jen stín; člověk furt něco hledá a když to najde, tak je mu to málo, utíká vrací se běží a křičí... Jako by to za to stálo...
-
12/12/2010
Anima
-
20/12/2010
Love actually
-
22/12/2010
Nedostupná
-
28/12/2010
GIT <3
-
25/1/2011
LFP lvl 0,5 completed!
-
18/2/2011
Red Bull! Výjimečně ne tequilla :P
-
19/3/2011
Je jaro a cesty jsou rozbité, jako loni...
-
18/5/2011
Relax...
-
22/5/2011
CNS
-
26/5/2011
Relax...
-
28/5/2011
PNS
-
6/6/2011
Nejen svatí při mě...
-
8/6/2011
I don't believe that anybody feels
The way I do about you now
-
11/6/2011
Ančo nechoď na diskooo
-
14/6/2011
Haha. Opravdu si to nedělám jednodušší.
-
20/6/2011
už není kam ustupovat...
-
23/6/2011
Vyřadit tlumivý ascendentní systém retikulární formace!
-
27/6/2011
... poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni...
-
28/6/2011
Haven't you people ever heard of closing a goddamn door?!
-
14/7/2011
Bhuuu, Blbl. Pfff. Ghrbfff.
-
19/7/2011
Hell, yeah! :)
-
29/8/2011
I'll never be the same again...
-
8/9/2011
Good bye blue sky
-
19/9/2011
Just a mirror for the sun...
-
3/10/2011
Hurá, škola!
-
3/11/2011
Haven't you heard that I'm the new cancer?
-
6/11/2011
Sit tibi terra levis...
-
12/11/2011
Past the point of no return
-
5/12/2011
Přece nezlenivim už ve dvaceti?!
-
13/1/2012
wtf.. jo aha, pátek 13..
-
16/1/2012
Příliš sentimentu škodí...
-
23/1/2012
Definitivně potvrzeno - už mi hrabe %)
-
23/1/2012
Eyes on fire
-
1/2/2012
Chapter 2
-
25/2/2012
We are a hurricane drop our anchors in the storm...
-
27/2/2012
Co k tomu dodat, snad zase jenom slova...

...Nejde o to "co", ale "s kým"

Když jsem s vámi, to je jiné,

čas běží tak plynule,

bez těch známých zalknutí a záškubů,

které mi jak tisíce decibelů projíždí tělem.

S vámi je to skvělé,

žije a dýchá se mi přirozeně a lehce,

nemyslím na to, že mě bolí hrudník,

jak namáhavě zvedá ta kila, co na něm leží.

S vámi bych zastavila čas,

umřela pro ty pocity, co mi dáváte.

S vámi je to snadné,

asi tak snadné, jak by mělo žití být.

Na lajně

Facebook. Ta zelená tečka u jména je vtipná. Jako by si člověk vytvořil reflex. Třeba když má komu co napsat a po očku kouká a ona tam najednou naskočí a srdce poskočí, tep se zrychlí, dýchání taktéž. Co záleží na tom, že je to jen přes pár jedniček a nul, ten druhý tam teď je, zelená tečka u jeho jména svítí a ty do ní vpíjíš oči. Je tam, nehledě na to kde na světě. Je právě tam, tak blízko, tak strašně blízko pár slovům, která můžou změnit cokoli.

Prostě mi ta zelená tečka přijde vtipná.

Archivní víno 2008: Žblepty ze schůzky s andělem

Čas šel pozpátku, řasy na obloze byly černý

Odpovědi se třepetají nad hladinou zrcadlící tmu

brzdy křičí do noci jak raněná zvěř

NEJSEM IMPULZIVNÍ

spadané listí se válí po ulicích nepatřičně jako odpadky

dveře do kostela byly otevřený

Upside down, falling

Chci ovládat svůj život. Mít alespoň chvíli pocit, že nad ním mám kontrolu, že by něco mohlo být jinak, než tak, jak to zrovna je. Být se svým životem spojená a nedívat se na něj jako na divadelní představení. Cítím se jak v kleci, beznadějně, že se všechno musí dít podle osnovy. Cítím se jako nástroj něčeho přesahujícího. Bezmocně. A ztraceně. Kdo nebo co mi dá pocit, že jsem to skutečně já? Se svou minulostí, se svou osobností a svobodnými rozhodnutími? Jak spojit duši, tělo a osud?

Jak dlouho už se mi chce kvůli tomu křičet, dny a týdny. Chybí mi rovnováha, padám z hrany a nikdo se nedívá, natož aby mě chytal. Chybí řád, chybí směr. Přebývá prázdnota, emoce kynou a transformují se v jiné.

Zem není tam, kde má být. Pocit závratě mě děsí, strach z výšek neznám.

Štamgastova noční polemika

Už piju jen tequilu

ten muj drink svatej

na stesk a na smůlu

léčim se na svej barovej židli vyhřátej

Každej další den prohranej v pokeru,

kdy se s opicí v objetí ve svý posteli sama proberu

je jak čárka na účtě života

a on mi to nakonec někdo spočítá

Docela mě zajímá kdy, a čím se vlastně platí

- jestli, když nemam nic, mě na ulici hodí a zmlátí

a kdo za mě mý dluhy vrátí

(nebo jestli se to mezi těma ostatníma ztratí?)

...

"Tak co? Eště jednu zlatou?"

"Jo, jo, ale ta už bude poslední, radši."

"Hele, kotě, nepřemejšlej moc, prej to bolí."

"Nebudu, slibuju."

Některé myšlenky by se neměly ztratit

Vyhrabáno z archivu - podzim 2009

Vidím věci, které nejsou,

slyším slova, která nikdo neřekl.

Sním cizí sny

a žiju cizí život.

Možná ani tyhle pocity nejsou moje.

Ale nechci, aby mi je někdo bral, jsou mou součástí, stejně jako radost a štěstí.

Je těžké porozumnět mojí duši, pokouším se o to už pár let.

Třeba to není nutné.

Svěřím to novému listu ve wordu ;)

a pak půjdu spát...

Některé myšlenky by se neměly ztratit...

necitim se byt velka... odmlouvam si a neposloucham se... tresty nevykonavam... jim sladkosti, i kdyz jsem si je zakazala a chodim pozde spat a nechce se mi vstavat... v noci se mi styska a brecim u romantickych filmu, skacu do kaluzi a smeju se v desti, sbiram listi a hazu ho nad sebe, cmaram si obrazky do sesitu a potajmu posloucham za dvermi, kopu do kaminku a plivu z balkonu, po pivu se hloupe smeju, koukam se do slunicka, kreslim prstem na sklo, zpivam si ve sprse a loudam se i kdyz jdu pozde,

ale,

jen samota polyká moje mlčení, jen víčka skrývají zmatek v myšlenkách.

..::milý Ježíšku, prosím přines mi pod stromeček růžové brýle, opravdu nutně bych je do příštího roku potřebovala::..

Chtěla bych tančit valčík na ledě.

Am I insane..?

Klec v kleci

Autorka si takhle jednou odpoledne zdřímne a zdá se jí sen...

Je podzim. Plave oblečená a v tanečních botách v plaské přehradě s rozečtenou knížkou o farmakologii a že je to hrozně monotónní pohyb, tak při tom plavání usne. No a najednou jí dojde, že se nějak nemůže nadechnout. Ví že je to jenom sen, ale - sakra - vůbec se nemůže probudit. Najednou je ve značně omámeném stavu nad hladinou a knížka je skoro celá mokrá a ještě k tomu asi ztratila jednu botičku. A navíc teď se teprv pořádně začíná topit, protože voda nějak podezřele zhoustla.

No zabte mě, takovýhle sny... xD

4:20

4:20, Múza bdí

zatahám ji za vlasy

pak ji praštím lopatou

snad zas usne

a nebude mě otravovat v tuhle hodinu

o kterej většinou ani nevim, že existuje...

Bác!

Pro nikoho, kdo má dobrou náladu

Zemřelo pár nadějí

v propasti všednosti nepochopení

ke slovu se dostává realita

demonstruje

svítá

a mělo by být líp

místo toho je jen nijak

sny se rozplynuly v horkém dešti

a zatím venku závěje

třeba se časem pochopí

že takhle je to pro všechny nejlepší

a už se nebudu drát

proti proudu téže řeky,

do které jsem vstoupila už tolikrát

a že každá noc je smazána ránem

nikdo nic neví a všichni ví všechno

drží nás pohromadě tahle tajemství?

Svazují nás dohromady?

Je těžké se nevracet

nedělat ty samé chyby

když vlastně chceme

a jsme tak rozpolcení

tak roztříštění

ve vlastních závějích minulosti

zaprášení a de facto mrtví

jak ožít

jak se očistit

smýt a prohlédnout

odprostit to mezi řádky

od beznaděje a smutku

možná, že ...

tajemství je ukryto uprostřed lží

ve štiplavém kouři

ve třpytícím se sněhu

prosvítá za záclonou

jako olejová lampa

nebo v kapkách lechtajících na zádech po koupeli

stravuje nás svět

svazuje nás mysl

tělo je hrobem duše

v němž zvolna zhasínáme

aniž bychom něco zanechali

nakonec i popel odvane ledový vítr ze severu

nikdo nevěří, že se něco stane

usínají s klidem

s pomalým tepem

nebudí se ze spaní

zděšení

nikdo necítí to napětí

které nás nutí dělat věci

ale čert to vem

jak často se smějem

jen tak z radosti žití

jak často pláčem štěstím

kolik dní se snažíme prožívat, ne přežívat

jak málo se divíme

jak málo se pozastavujeme

a jak málo pěšky chodíme

a proč tvrdíme

že čerstvý vzduch nás otravuje

kdo je teď zdrcen?

Kdo zpytuje?

Nikdo.

To je náš svět, vítejte.

A ráno na shledanou.

Život a čas jdou někam spolu...

Zase jsem sama

mám prázdné ruce

černé od krve

a prázdné oči

neschopné slz

hlava se točí

přede mnou tma

utkaná nicotou

v ní šedá zeď

nemůžu skrz

pocit zmaru

a bezmoci

Studená myšLenka páteční noci

... Stačí jen čekat..?
Smát se, bát se, vztekat?

Stačí jen snít?
Skrz slzy do noci klít?

Stačí přijmout skutečnost?
Upadnout v němou netečnost?


Mě nedostanou. Nikdy nepřestanu bušit pěstmi do zdí, co přede mne staví.

Za dveřmi

Ťuk, ťuk.
Převalení.
Ťuk, ťuk.
Procitnutí.
Ťuky, ťuk.
Zaklení.
BUCH, BUCH.
"Kdo tam?!"
"Svítání."

Espanol fluente :D

Spíš by se to hodilo na Artenesin blog, ale prej to tam nechce, tak budiž :)

Margarita se bavila s Artenes po hodině o nějaké záležitosti s divadlem a Arty s ní vedla PLYNULOU konverzaci. Pak nás ještě požádala, abychom pro ní něco přeložily a já jsem jí to odkývala. Arty na mě vrhala nesouhlasné pohledy, ale já jsem opáčila, že se přece tu špáninu učit musíme. Pak jsem jí vysekla poklonu za rozhovor s Margaritou: "Arty, tyve, ty si válela, si mluvila plynně španělsky, uvědomuješ si to vůbec?!"
Ale Arty na to: "Dyť sem mluvila vo ničem, ty vole! To neni španělština, to je politika!"
Šla jsem do kolen a moje bránice hrozila rozerváním... ROFL

Krásy matematiky

Artenes, 6.4.2009 22:18:11:

jenom sem se snazila zjistit

Artenes, 22:18:17:

jak je to obecne

Adekja, 22:18:29:

a uz chapes? :)

Artenes, 22:18:32:

vis co, kdyz proste si budu hrat s tim c, tak co se bude dit na obrazku

Artenes, 22:18:38:

no, snazim se to pobrat, mmntik

Artenes, 22:18:47:

tvs, na stary kolena mi to uz tak nesepina

Artenes, 22:19:39:

takze kdyz a a b tvori normalovej vektor, tak mi tim ukazujou velikost a smer

Artenes, 22:19:42:

takze cecko

Artenes, 22:19:53:

by mi melo rict, kde bude ten vektor umistenej

Artenes, 22:19:54:

?

Artenes, 22:20:14:

a bude to po ose x nebo y?

Artenes, 22:20:18:

se to hejbat

Artenes, 22:20:18:

?

Adekja, 22:20:39:

y

Artenes, 22:20:52:

takze jak se mi to bude hejbat nahoru a dolu ;)

Artenes, 22:21:12:

takze kdyz je c1=0 a c2=3, tak to bude o 3 nahoru

Artenes, 22:21:13:

;)

Artenes, 22:21:16:

WooooW

Artenes, 22:21:21:

to je desne vycurany

Adekja, 22:22:15:

to je sladky jak objevujes krasy matematiky :-*

Artenes, 22:22:21:

XDXDXDXD vid

Artenes, 22:22:26:

ale je pekny videt

Artenes, 22:22:29:

ze to ma logiku

Artenes, 22:22:44:

protoze mi to je dycky predlozeny jako: no tak to proste je

Artenes, 22:22:49:

kdyby mi nekdo rek

Artenes, 22:22:55:

ze cecko to takle posouva

Artenes, 22:23:03:

tak mam mozna pul prace s ucenim

Artenes, 22:23:11:

a navic tomu budu i rozumet

Artenes, 22:23:14:

!!

Adekja, 22:23:38:

XD no, ono se to dostkrat trea pri hodine rikalo lasko :-*

Artenes, 22:23:46:

XDXDXDXD

Artenes, 22:23:53:

aha

Artenes, 22:23:56:

hm

Moře myšlenek

Zabírám, vesluji, ale vody se bouří! Hrajou si s mojí bárkou jako vítr s plamenem. Bojím se, aby můj život nebyl tím plamenem, aby vítr nezadul moc prudce a plamínek nezhasl. Zhasla by pak veškerá naděje, odplula do dalekého nebytí, nekonečného nekonečna černočerného vesmíru. Vesmír je jistě plný takových vyhaslých nadějí, hromadí se tam, proplétají, možná vytváří celé světy, paralelní vesmíry.
Bouře myšlenek se zklidnila, bárka už klidně brázdí vlnící se hladinu mysli. Přistávám u břehu, kde voda omílá oblázky. Je studená, ale stejně se v ní brouzdám až po kotníky. Není nad pocit náhlého tonutí v řízném chladu. Chladu takového, že mrazí i signály vysílané do mozku. Mozek se nebrání, snad dokonce odpočívá. Chtěla bych si odpočinout, vzít kartáč a kýbl s desinfekcí a řádně vydrhnout místnost mezi ušima.
Dívám se na oblohu. Je tak proměnlivo! Ale mě vlastně stačí vědět, že za mraky je slunce a je mi hned hezky. Škoda, že tenhle pocit neumí být věčný. Měla bych se vrátit. Brzy bude večer a jestli mě tu zastihne další bouře, nemusela bych se vrátit už vůbec.
Ikdyž vlastně... Proč plout? Nechám záplavu mých myšlenek, aby se rozestoupila a projdu suchou nohou.

Helluva Thursday

• Nevrlá po ránu.
• Kmenová snídaně, přemlouvám Jantar, abychom zapekly. Neúspěšně.
  
• První dvě hodiny se píše Matematický Klokan, máme kategorii student. Z 24 příkladů spočítam 5 a to ještě z těch lehčích kategorií. Sebevědomí klesá závratnou rychlostí.
• Třetí hodinu čeština. Dostanu napařeno přečíst Obyčejný život od Karla Čapka a udělat referát.
• Čtvrtou hodinu seminář z biologie. Ještě nemám vybrané téma na referát, tak doufám, že mě to mine. Neminulo. Za 5.
• A poslední třešnička na dortu, když s Iris, Jantar a Adriel hrajeme přes volnou hodinu, laborky z chemie a zemák Macháčka (každá má specifický trest za "výhru"), tak těsně před koncem hodiny přijde pár proher, zvoní a hle! I am a winner! YES...
  

Můj trest spočívá v tom, že v pátek večer v čajovně si objednám a vypiju konvičku čaje, zvaného Ku Ting, chutnajícího jako rozžvýkaný paralen.

Aspoň, že se všichni budou dobře bavit. A Radek bude mít radost, určitě...

What a helluva day! :D