Náslechy

Končíme druhý kolo
Nechci to pro sebe
Chci to pro sebe
Jsi sám

Končíme druhý kolo
To něco málo
co mám já pro sebe
To ti dám

Končíme druhý kolo
Teď už to bude sólo
Co jsem kdy měla
Byl klam

Před startem třetího kola
Natahuju ruku k nebi
Jestli by tam někdo nebyl
K náslechu modlitbám

K nicotě před ránem
K prázdnotě v duši
K absenci srdce
čekejte na mě
Už jsem skoro tam

Znát svoje zásluhy
Placený peřinou
Splácený nevinou
Za týden za jinou
Přes řeku prám
Už jsem tam

Kruhy a nedokončené verše vlající v prostoru

Je potřeba se smířit s tím, že některé příběhy nelze dokončit. Že některé události nemají smysl ani pointu. Že se nelze stále pohybovat v kruzích, že je třeba se zastavit, zatnout zuby, otočit se ke kruhům  zády a odejít. Protože jediný způsob jak se posouvat kupředu, je dávat jednu nohu před druhou, pokračovat. Kruhy, chorobné myšlenky otravující mysl, ubírající barvu dnům a důležitost maličkostem života. Kruhy mohou jako zlaté náramky s rytím zdobit zápěstí, cinkat, připomínat uložené, prožité. Cink, cink. Tohle byly pěkné časy a nebudou jen tak zapomenuty. Cink, cink. Příště, až pro tebe někdo nebude chtít obětovat svůj čas a své pohodlí, zbystři. Cink, cink. Nevzdávej se svých citů, ztrácí tím na vážnosti. Cink. Náramky o sebe ťukají, jak se ruka houpe v rytmu chůze. Kupředu.

Měl to být takový lehký úvod k poslední tvorbě, který už tak trochu naznačil, že nemá pointu a žádný z následujících slovních výronů není ani dopsán. Prostě tak vlají v prostoru. Nicméně, třeba se někoho dotknou... 

10.12.2018
Kolečka
Soukolí
Všechno klape
Nic nebolí

Tvůj věčný sen
A mezitím
Sny tě budí

19.1.2019
Znáš zelené nebe nad obzorem?
Obzor je místo, kam se nikdy nedostanem
Obzor ti hrůzu nahání
Jako šelma ve stráni
Protože za obzorem leží poznání

Znáš mrazení v zádech, když padá hvězda?
Možná bys znal, kdybys přání už dávno nevzdal
Na obloze mezi hvězdami
Za obzorem a na stráni
Žije se život a plní sny na počkání

Znáš horkost dechu za krkem a prsty zatnuté ve svých ramenou?
Možná bys znal, kdybys myšlenkami nechodil za jinou
Minulost ve tvé hlavě tě poutá a znovu potrestá
Nutí tě znovu vzpomínky odečítat ode sta


19.1.2019
V dnešku je něco definitivního
Vždycky je naděje, že už se nevrátím
Nastavuji se slunci
Vnitřní klid prostoupil všechny kouty duše
Ty jsi mým domovem
A je tu krásně

Zeptáš se
Zapláčeš
Nezdáš se
Neznáš se

20.2.2019
Člověk se může chtít vzepřít proti osudu
Říct "vole, já už tu tvojí pitomou hru hrát nebudu"
Postavit se proti světu
Zahořknout, bít se za odvetu
Ale...
Nikdy nevíš, co je lepší
Jestli prohlédnout nebo žít ve lži
Jestli se nechat svázat a mít svoje jistý
Nebo se pachtit dál s duší optimisty
A pak si je už duše jistá
že nehledá jiný přístav

20.2.
Tmou černou zázračnou
jiskřivou a sopečnou
prachem potem a popelem
slzami krví
závějí rtutí
pomalu se bez dechu
škrceni v běhu
po železném mechu

Arboretum snů

Arboretum snů

Jak velké sousto
ukousnu
jak vysoký práh
ještě překročím
kolik tíhy na ramenech vah
unesu
než se rozlomí
kolik chladu
v kotníkách
z ledových vod
a princů
z ledových království
a ledových vín
slíbaných z jejich úst

Ráno to všechno vezme

teplo tvých rukou

Slané muffiny z listového těsta

 Ano, moje první muffiny na světě jsou na slano. V listovém košíčku je směs listového špenátu, česneku, smetany, vajíčka a nivy. Žádné dochucovadlo nebylo třeba.

A prý jsou dobré, říká maminka :)

Jablečná sezóna

Křížaly. Kdo by je nemiloval.

Oproti loňsku přišlo pár vylepšení postupu a mechanismu výroby:

1) Doubledecker. 

Hodně praktické a urychlující a zjednodušující. Chci mít víc křížal. Hehe.

2) Odšťavňovač.

A ne ledajaký. V dnešní době elektronických, elektrotechnických a elektromechanických vymožeností jsem při výmalbě špajzu našla tenhle skvost, o kterém jsem si původně myslela, že je mlýnek na maso. Maminka mě vyvedla z omylu. 

A tak jsem ho chtěla co nejdříve zužitkovat. A abych byla správně alternativně "bio" a "eko", sešrotovala jsem zbytky z výroby křížalek ještě na jablečnou šťávu. Yamii. 

Teď už jen na balkóně založit kompost a budu aspoň částečně spokojená. Hehe.

Tolik z reportu od kuchyňské linky. 

Zásoby jablečných ňaminek se rozšiřují, zima může pomalu přijít :)

Terapie prací 2. aneb psychické a fyzické postupy

Pořád se mi nedaří přestat utíkat sama před sebou. Ale přináší to místy i pozitivní věci, když se zrovna schovávám před svými myšlenkami v práci. Tentokrát to, díky mé nepříznivé psychicko-fyzické kondici a tudíž neschopnosti opustit domov, schytal náš špajz. Doteď díra veskrze špinavá - a to nechceš...

Celkem mě tahle terapie prací naplňuje, člověk za sebou alespoň vidí výsledky. Sice to pak v sobě nese jisté stigma, ale vnímám ho jen já, tak což. Taky občas neuškodí si připomenout...

Původně šlo jen o to špajz vybílit. Ale jak to tak už chodí, není to nikdy tak jednoduché, obzvlášť pro mě, jakožto člověka, co nerad dělá věci napůl. A tak jsem vyklidila obsah, odebrala fochy, vyndala žebříčky, na kterých desky držely, vysadila oboje dveře, odšroubovala pantíky, abych je nemusela obmalovávat. Pak jsem vysmejčila vnitřek od pavučin a prachu, natřela první vrstvou, obílila rám ze všech stran první vrstvou, nabílila žebříčky první vrstvou, sundala z desek plastovou krytinu přišpendlenou tisíci napínáčků a šla spát.

 Ráno jsem vstala, přebílila špajz druhou vrstvou, zrovna tak futra, zrovna tak žebříčky. Pak ještě horní i dolní dvířka z vnitřní strany, všechny desky jsem vzala dráťákem a pak rejžákem a jarovou vodou. Mezitím všechno proschlo, i druhá vrstva na obou dvířkách, tak jsem vytřela podlahu uvnitř a jala se zpět přišroubovávat pantíčky a podobné nesmysly, které jsem předtím odmontovala. Nejvtipnější však byl závěr, kdy jsem vítězoslavně vmanipulovala oba žebříčky dovnitř, vše řádně zdokumentovala a těšila se na třešničku, kterak vezmu desky a ladně je tam zpět usadím. 

  Ale chybička - ne vždy jde všechno podle plánu a tak po asi 20 minutách mordování, vzteklého nadávání a používání celé váhy mého těla, jsem je tam s absolutním vypětím všech sil narvala - a přitom odřela mé pracně natřené žebříčky :(


Toliko asi k fyzickému postupu prací.

Snažila jsem se nemyslet - to byl původní účel. Ale ani hudbou myšlenky nelze vyhnat a ty se točily v kruzích. Měla jsem radost. Jak mi jde práce od ruky a že v podstatě všechny dílčí úkony celkem v pohodě zvládám. Zvládám sama. A to byla ta nebezpečná hrana, přes kterou poslední dobou tak často padám. V podstatě od mala se snažím být soběstačná v co nejvíce věcech - přijde mi to velmi logické a životu-příchylné. Vystačit si sama, nemuset se v základu na nikoho spoléhat. Což se asi zřejmě neslučuje s obrazem křehké dívky volající po záchraně. Jenže já nejsem chlap a druhou silnější polovičku k sobě chci a potřebuju, to už jsem si uvědomila dávno. Jak se mám vyrovnat s tím, že většina z mých odfajfkovaných "vyhovujících" mi řekne, že se mě bojí? Jsem silná a díky tomu zvládám být sama - ale nezůstávám sama, právě protože jsem silná? Jenže síla je opojná a nehodlám se jí vzdát.
Takže nezbývá, než hledat dál a doufat, že přece jen se najde někdo ... někdo ...

Autorka na samospoušť,
předstírající, že nepřemýšlí o divných věcech
a že je děsně cool a šťastná.

 

První tři šťastní obyvatelé nové špajzovny.

Kvetoucí drobnůstky

Piolet Company

 

Skutečné začátky bylinkaření

Je to sice už nějaký čas, co jsem se velmi vehementně hrnula do různých alternativních věcí, jako je třeba pěstování bylinek, ale člověk si časem uvědomí, že nic nejde lámat přes koleno. Že pokud pro to není ten správný čas, tak to nejde a už vůbec ne samo. A pak se jednoho dne ráno vzbudíte a víte, že je TEN den. Den přesně stvořený pro to si zajet koupit hlínu a se spolubydlící vytvořit spoustu budoucí radosti :)

Sušená majoránka a sušící se tymián...

Naše ochucené květníčky, krom výše zmíněné majoránky a tymiánu ještě všeobecné známá bazalka, pozůstatky řeřichy a neustále se znovuzrozující máta :)

Už to zase začalo...

Terapie prací

Výroba křížal při slunečném nedělním odpoledni. Sice se na jeden plech vejdou tak dvě pokrájená jablka, ale o to je výsledek chutnější. Btw. to, že se špatně dělaj v plynový troubě je kec :)

Výmluva

Ano, zanedbávám to tu, já vím. Kolikrát už jsem se chtěla pustit do psaní o tom, jak jsem se měla na letošním puťáku, nebo o fascinujících myšlenkách nových knížek, které teď čtu. Ale vždycky, když jsem otevřela blogger, nedalo mi to a sklouzla jsem ke své nové hračce - blogu o cestování po Japonsku.
Před třemi roky jsem byla jako člen mezinárodního servisního týmu na celosvětovém skautském jamboree v jižním Švédsku. A bylo to tak dokonalé, že jsem ještě dlouho po jeho skončení neměla vůbec náladu o tom psát na blog. Takže se tu o něm nedočtete. Nicméně moje nadšení přetrvalo a já jsem zase zahrabala prstíčkem, že bych chtěla i na další celosvětové jamboree - které bude příští rok v létě v Japonsku. A právě tento cestovatelský blog o Japonsku je mou prací pro český kontingent (či spíš jen pro jeho dospělou část, která jede na jamboree nejen pracovat, ale také cestovat).

Tak se kochněte taky :)
http://cestovani-japonsko.blogspot.cz/

Můj největší poklad

Uvědomila jsem si, že už píšu básničky 10 let.
Vlastně bych mohla přičíst ještě 4 roky, ale řekněme, že ranou školní tvorbu nepočítám.
Trochu jsem si v tom zas udělala pořádek a spočetla to. Vyšlo mi číslo 200+. Člověka to najednou nějak dostane, když se na to může kouknout s odstupem. 10 let. 230 básní.
Jak jsou tam pěkně vyskládané :)

Asi nejvíc mě pobavila skutečnost, že úroveň se vlastně příliš nemění. Kdybych vytáhla nějakou zaprášenou archivní z roku 2004 a vydala ji za novou, myslím, že by to nikdo nepoznal.
Asi bych si to měla nechat všechno vytisknout, než mi vyhoří počítač...

Úryvek z foodblogu II.: Dýňové hody

Náš byt se opět stal útočištěm gastro-happeningu, tentokrát s máslovými dýněmi v hlavní roli. Na pořadu večera byla polévka, lasagne a moučník. Všechno se skvěle vyvedlo, jen... to všechno chutnalo... dýňově. Překvapivě :D

Fotodokumentace:

Hlavně tihle dva za to můžou

Naše dýňo-crew s úžasnou dýňovou polévkou

Dýňové lasagno-trubky

  

Másala, dýňo-moučník a víno. Těžko říct, jestli to byla šťastná kombinace :D

Každopádně velmi vydařená párty. Díky za ni, už se těším na další!

Vlajka pro skautskou družinu Štírů

Úryvek z foodblogu

Návštěvy jsou dobré. Návštěvy jsou impuls. Třeba k tomu, aby se sešla naše domácnost o třech členech. Aby se uklidilo. A aby se uklohnilo něco, co si sami večer k filmu nepřipravíte...
Čokoláda je kabátkem pro sušenou švestku, a pistáciově zbarvené nasekané oříšky jsou překvapivě opravdu pistácie.
Hm, švestkám smaženým ve slanině to rozhodně konkuruje. Yumiii.

Mezi živými

Už dost dlouho se mi zdálo, že tak nějak jen jsem, ale ne aktivně. Že žiju, přijímám a skrytě obdivuju všechny, co jsou schopní vytvářet, přispívat. Byla jsem si vědoma, že pouze existuju, zaklíněná v jakémsi mezičasí a že se bojím pohnout. A sváděla to na rovnováhu, které ale zoufale chyběla dynamika.
A tady to je. Letošní rok jsem přepadla přes pomyslnou hranu. Těžko říct, co přesně mě nakonec zezadu koplo pod koleno, jisté je, že padám a že v tom letu je neuvěřitelně energie, konečně! Někde jsem v sobě našla bránu k nekonečnému zdroji nadšení a touze nejen myslet, co všechno bych mohla dělat, ale dokončit cestu těch myšlenek. A je to nekonečný koloběh, dokončené myšlenky, rozbíhající se projekty, všechno mi zas dává novou energii a odměňuje vložené úsilí.
Někdy stačí si sepsat svoje sny a postupně je začít realizovat. Dokud jsem si neudělala seznam, netušila jsem, jak snadné to vlastně je. A tak už jsem přihlášená na kurzy jógy a lekce francouzštiny, vyhlížím si gramofon, vyrábím prototypy zboží, které chci prodávat na Fleru a za týden jedu na seznamovací kurz mé nové alma mater.
Nikdy v životě mi nebylo tak lehko a dobře jako teď. Není nic lepšího, než si plnit své sny.

Ibišek II., zrod Karkade

Nápoj ze sušeného květu Ibišku nese egyptské jméno Karkade, v Kamenné čajovně je s oblibou nazýván dětskou krví. A není se čemu divit. 

Připravený nápoj je kyselý, proto se hojně sladí. Má silné antioxidační účinky dané obsahem anthokyanu. 

Anthokyan je ve vodě rozpustný pigment měnící barvu podle pH, od modré v zásaditém prostředí (odtud název z řečtiny: ánthos = květ, kyanos = ocelově modrý) po červenou v kyselém. Nejlepší demonstrací je květ plicníku lékařského, který v poupěti je červený, po rozpuku fialový a po opylení zmodrá. Stejné barvivo obsahují třeba pomněnky, vlčí máky nebo růže.

Anthokyany spadají do skupiny flavonoidů. Flavonoidy jsou sekundární metabolity vyskytující se v rostlinách, hlavně v bobulích, tmavých plodech jako je arónie, černý rybíz, borůvky, ostružiny, ale i v zelenině, ve vrbové či borové kůře, v kakau, bylinkách (rozmarýn) a ve velké míře v čaji. (Prostě si představte všechny možné zdravé věci, a tam to určitě je. Jako tofu. Nebo sója. Luštěniny taky.) A hlavně ve starém červeném víně (hurá). Je prokázán jejich pozitivní vliv na zdraví, blíže kardiovaskulární systém, ve smyslu snižování krevního tlaku, antitrombického efektu (tím pádem obrovského snížení rizika infarktu a mrtvice), prevence koronárních onemocnění.

Celá pointa toho, proč jsou takovým zázrakem, tkví v oněch antioxidačních účincích. Různými vlivy (UV záření, gama paprsky,...) a pochody jak fyziologickými, tak patologickými, se v těle tvoří volné radikály - částice s nepárovým elektronem, které jsou silně reaktivní, narušují fyziologické pochody, struktury bílkovin, lipidové membrány molekul nebo i strukturu DNA, což může vést k rakovinnému bujení a další nekalé věci. Antioxidanty však celou beznadějnou situaci zachraňují a to tím, že umí tyto radikály "zhášet" - předávají jim ten elektron, který jim chybí k uklidnění se. 

Konec dobrý, všechno dobré. Vidíte, proto máme jíst zeleninku a ne hamburgr, vysvětleno na základě biochemických pochodů lidského těla.

O flavonoidech jsem čerpala z tohoto článku. A z wikipedie, ale pssst.

Zas CDD

Jednoduché vaření ve třech krocích:

1) Suroviny.

2) Nádoba.

3) Hotovo.

Tadá!

Přeji příjemné vaření s recepty podle Adekji!

:D

Když prší...