pátek 20. února 2009

Čas Bílé Zimy a Bílého světla

Tmou tančila bílou závějí rozprášenou ve vzduchu a jemný nehybný vzduch těsně nad bodem mrazu ji na tvářích vyčaroval ruměnec. Chuchvalce sněhových vloček ji ulpívaly ve vlasech s temně rudým odleskem, zachytávaly se na řasách, rozpouštěly se na horkých rtech v úsměvu. I její černé oči se smály. Tohle nebyla obyčejná chumelenice.

Světlo plynové lampy ozařovalo kruh kolem sebe. Na bílém podkladu bylo vidět neuspořádaně se pohybující stíny vloček připomínající rejdící můry, které to studené světlo přitahuje. Na přednedávnem odklizeném chodníku už zase ležela měkounká vrsva bílého koberce na půl dlaně vysoká. Sníh křupal pod botami, tlumeně. Vše bylo útulné, v přítmí jako by ani obloha nebyla, pouze z nízkého neproniknutelného stropu se s neochvějnou stálostí sypal třpytivý chlad.

Zasmála se pro sebe a otočila dokola až kabát olízl trochu nadýchané šlehačky ze země. Tohle není obyčejná vánice. Ne snad proto, že je tak nádherná. Ale proto, že je právě letní slunovrat.

neděle 8. února 2009

Feeling blue?


přes závoj
pochyb
skenuju tvou duši

skepse
smejvá naivitu
černou tuší

úterý 3. února 2009

Konec podivnýho rozhovoru

micky

dopovidame to ve skole

Adekja

myslis?

micky

nemyslim

Adekja

ja taky ne

micky

tak vidis

mej se

a hodne zdaru

a neboj se premyslet

Adekja

uz pomalu bojim

micky

o neprijemnych vecech

Adekja

no o tech uz vubec

micky

nebud hloupa

Adekja

nejsem!

micky

bravo

Adekja

nechci byt

micky

to uz je horsi

ne, vazne

nedelej si starosti

ber to vsechno, co kolem sebe vidis... jako darek

jako moc peknej darek

Adekja

snazim se

ale danajsky dary...

sou mezi tema ostatnima schovany