středa 14. srpna 2019

mažu tě

Ahoj
Umm, my se známe?
No, možná? ..Kdysi?

Co jsme si to jsme si
Víš, někdo musí bejt moje největší životní zklamání

Tak připni si ten řád
a tvař se jako chlap
Až tě na ulici minu
a ani si tě
nevšimnu

A tak nesmím tě potkat
protože bych ti místo toho
odpustila

úterý 13. srpna 2019

každý hledá svůj úděl a účel..

já zatím došla k tomu, že si chci od každého, kdo se mne dotkne, něco odnést a něco mu dát

nikdy jsem neudělala nic hodnotnýho, nic, co by stálo za zmínku

doufám, že mě vytvarují věci, u kterých musím jít na hranici... že mi pomůžou zjistit, kdo jsem a nějak posbírat sílu pro to, abych se rozhodla, jakej život chci vlastně žít

ale třeba časem prostě zjistím, že nic takovýho nejde a budu další plovoucí entita v tomhle tekutym světě, kde není nic jistýho a žádný vzorce neexistujou... možná to tak ve skutečnosti prostě je, ale já nevím, jestli se s tím smířím a hlavně jestli tak budu umět žít.. bez původu, bez cíle, bez hranic, bez pevný půdy pod nohama...

středa 26. června 2019

Náslechy

Končíme druhý kolo
Nechci to pro sebe
Chci to pro sebe
Jsi sám

Končíme druhý kolo
To něco málo
co mám já pro sebe
To ti dám

Končíme druhý kolo
Teď už to bude sólo
Co jsem kdy měla
Byl klam

Před startem třetího kola
Natahuju ruku k nebi
Jestli by tam někdo nebyl
K náslechu modlitbám

K nicotě před ránem
K prázdnotě v duši
K absenci srdce
čekejte na mě
Už jsem skoro tam

Znát svoje zásluhy
Placený peřinou
Splácený nevinou
Za týden za jinou
Přes řeku prám
Už jsem tam

středa 15. května 2019

na návštěvě

přichází má milá temná
svírat žebra
až v nich praští
v hávu vzteku, smutku, zášti
s nákladem kamení
co na má bedra
odkládá si bez ptaní

přichází má milá jemná
našeptává sladkobolně do uší
v hodinu kdy odbíjí zvony i srdce
a většina spí a nic netuší

přichází má milá, známá
já přebírám si od ní závaží
však řekla mi
že právem mi náleží

neděle 10. března 2019

Kruhy a nedokončené verše vlající v prostoru

Je potřeba se smířit s tím, že některé příběhy nelze dokončit. Že některé události nemají smysl ani pointu. Že se nelze stále pohybovat v kruzích, že je třeba se zastavit, zatnout zuby, otočit se ke kruhům  zády a odejít. Protože jediný způsob jak se posouvat kupředu, je dávat jednu nohu před druhou, pokračovat. Kruhy, chorobné myšlenky otravující mysl, ubírající barvu dnům a důležitost maličkostem života. Kruhy mohou jako zlaté náramky s rytím zdobit zápěstí, cinkat, připomínat uložené, prožité. Cink, cink. Tohle byly pěkné časy a nebudou jen tak zapomenuty. Cink, cink. Příště, až pro tebe někdo nebude chtít obětovat svůj čas a své pohodlí, zbystři. Cink, cink. Nevzdávej se svých citů, ztrácí tím na vážnosti. Cink. Náramky o sebe ťukají, jak se ruka houpe v rytmu chůze. Kupředu.

Měl to být takový lehký úvod k poslední tvorbě, který už tak trochu naznačil, že nemá pointu a žádný z následujících slovních výronů není ani dopsán. Prostě tak vlají v prostoru. Nicméně, třeba se někoho dotknou... 

10.12.2018
Kolečka
Soukolí
Všechno klape
Nic nebolí

Tvůj věčný sen
A mezitím
Sny tě budí

19.1.2019
Znáš zelené nebe nad obzorem?
Obzor je místo, kam se nikdy nedostanem
Obzor ti hrůzu nahání
Jako šelma ve stráni
Protože za obzorem leží poznání

Znáš mrazení v zádech, když padá hvězda?
Možná bys znal, kdybys přání už dávno nevzdal
Na obloze mezi hvězdami
Za obzorem a na stráni
Žije se život a plní sny na počkání

Znáš horkost dechu za krkem a prsty zatnuté ve svých ramenou?
Možná bys znal, kdybys myšlenkami nechodil za jinou
Minulost ve tvé hlavě tě poutá a znovu potrestá
Nutí tě znovu vzpomínky odečítat ode sta


19.1.2019
V dnešku je něco definitivního
Vždycky je naděje, že už se nevrátím
Nastavuji se slunci
Vnitřní klid prostoupil všechny kouty duše
Ty jsi mým domovem
A je tu krásně

Zeptáš se
Zapláčeš
Nezdáš se
Neznáš se

20.2.2019
Člověk se může chtít vzepřít proti osudu
Říct "vole, já už tu tvojí pitomou hru hrát nebudu"
Postavit se proti světu
Zahořknout, bít se za odvetu
Ale...
Nikdy nevíš, co je lepší
Jestli prohlédnout nebo žít ve lži
Jestli se nechat svázat a mít svoje jistý
Nebo se pachtit dál s duší optimisty
A pak si je už duše jistá
že nehledá jiný přístav

20.2.
Tmou černou zázračnou
jiskřivou a sopečnou
prachem potem a popelem
slzami krví
závějí rtutí
pomalu se bez dechu
škrceni v běhu
po železném mechu