sobota 22. dubna 2017

Druhá kůže

divno po těle...

samota
jen jiná než dřív
je jako druhá kůže
chvilková, mohla bych ji
svléci

ale nechci
dnes večer ne

ještě by se k ní hodilo
červené sametové víno,
pomalu se vpíjející do jazyka
ale tohle lehké
koření smutku na chuť stačí

... jak dokonalá kombinace
až mám strach,
že ji budu zase chtít
volat častěji zpět,
jako tomu bývalo

samoto má věrná, známá,
sladká...
od tebe vím, co čekat,
tebe už nějakou chvíli znám
chybělas mi...

skoro jako bych místo
něčí nepřítomnosti
najednou opravdu pocítila
Tebe

pondělí 30. ledna 2017

Suma 2016

... kdyby vás náhodou zajímaly předchozí roky, sumírování vedu už od roku 2013 ( zde 2014 a 2015) ...

Vybrané aktivity:

Lezení: 41x (10x skála, stěna 7x venku a 17x uvnitř, boulder 1x venku a 6x uvnitř)

Běh: 28x, celkem naběháno 163.3km (5.8km/výběh)

Kolo: doba používání 11.4.-6.11.

Co se událo nového:

01/16 - new skill - keramický kurz v Horní Bříze
02/16 - první návštěva antických lázní s mými drahými ženami
03/16 - první zahraniční "procházka" na sněžnicích v Totes Gebirge
04/16 - první překážkový závod Predator Run
05/16 - poprvé po Plzni v párty tramvaji
06/16 - svatba mého drahého bratra!
06/16 - nový titul (a třeba ne poslední)
07/16 - nová role "nezaměstnané"
08/16 - nová zkušenost se sólo cestováním do zahraničí
09/16 - nový muž (doufám, že poslední)
10/16 - nová škola = nový jazyk ke šprechtění :D
10/16 - nová očistná metoda Šankhaprakšálana
11/16 - první jízda autem
12/16 - zvolení do nové skautské funkce
12/16 - první Vánoce mimo domov

Nově navštívená místa:

Ostrava, Amsterdam, Haag, Rotterdam, Antwerpy, Lovaň, Lucemburk, Trevír

Kultura:

Opravdu skautský ples, Koncert Blue Effect, Koncert Kieslowski, Skautský Perplex 3, Respekt Tour, balet Šípková Růženka, koncert Brutus, skautské Vyplutí, Slunce ve skle, Slavnosti jablek na Krasíkově, přednáška Arnošta Vašíčka, kino Dítě Bridget Jones, koncert Walda Gang a Alkehol, kino Příchozí, Skautský Perplex 4, Otevření Beer Factory, Přednáška Honzy Trávníčka, Caveman, Fantom Opery v Praze, vánoční trhy v Regensburku
... rozhodně lepší, než předchozí roky!

Rok 2016 v obrazech:

Zimní táboření na jižní Šumavě
Keramika
Na sněžnicích v Totes Gebirge
Za taji ruiny hotelu Nimrod
Letní bouřka
Letní ráno po párty :)

Lezení na krušnohorských Strašidlech


Holandsko

S bratříčkem na kokořínských pískách

Východ slunce před lezením na Žďáru
DOD tuelu Ejpovice s drahým
Ostrý východ Slunce
Z Lucemburku výlet do Trevíru - Porta Nigra
Počátky focení a stříbrský Urbex
Listopadová Šumava se spaním na Poledníku
Silvestr 2016 s mou polovičkou

... jo ahá ... :)




A jak rok dával, tak i bral, obral mě o oba mé drahé dědečky. Myslím na Vás! Ať je vám zem lehká.



neděle 18. prosince 2016

Nedotkne

odraz volavky nízko letící nad hladinou
a to ticho
to ticho
ticho omrzlých okolíků vratiče

nedotkne se vody křídly
nedotkne
a když
zvuk jak výstřel z kuše
z kuše
a je pryč

pryč v mlze za nehty vlezlých rán

čtvrtek 15. prosince 2016

Dětské a naivní

Psáno před několika dny...

Potřebovala bych něco hezkého. Teď. Heute. Etwas Schönes, naskakujou mi v hlavě slovíčka. Spolu s němčinou mi za očima probíhají obrázky dneska projetých křižovatek a situací, kdy jsem brzo pustila spojku nebo nedala přednost zprava. Doléhá na mne hektičnost posledních pár týdnů a propadám se dolů, do mého známého "comfortably numb" stavu, chuti na všechno se vykašlat, spát, pít, přemýšlet o životě a ignorovat všechno zvenčí.
Tak. Třeba je to s tímhle mým stavem jinak, než jsem si myslela. Třeba není defektem, ale naopak obranným mechanismem, jak nezapomenout na to, že v téhle myslící schránce, co o půlnoci místo potřebného spánku píše svoje výlevy, je duše, která potřebuje péči. Čas pro sebe. Zamyslet se. Ta myšlenka občas probleskne jak paprsek hladinou kalné řeky: kam se to zatraceně řítím? Dokážu to ještě ovládat?
Jasně, člověk má jisté představy a sny o tom, kde bude za pár let. Měla jsem vždycky za to, že by si za tím měl stát a příliš z nich neslevovat, snažit se je zrealizovat úměrně podmínkám. Nepřipadalo mi to nemožné, zřejmě proto, že jsem vždycky měla kontrolu nad tím, co se v mém životě děje. Dobře, tak aspoň pocit kontroly - never mind. Jenže tenhle rok se současně začalo dít víc věcí, které ovládám spíše méně, než více. Jako noha zachycená v třmenu... Pár z nich je ještě ovladatelných, jako autoškola a jazykovka, kam chodím. Asi nejméně ovladatelnou je můj muž. Příjemně neovladatelnou, nutno podotknout. On ne, že by měnil úhly pohledu na moje sny - moje sny dostaly pěknou archivní krabičku s nadpisem "dětské a naivní" a už se na ně práší v nějakém méně používaném koutě mojí hlavy. A stavíme nanovo.
Tím se vracím ke své úvaze. Jak moc bych měla lpět na tom, co jsem si kdysi přála? Co když to bylo úplně mimo? Čeho si můžu dovolit se vzdát, aby to neublížilo našemu vztahu? Čeho se musím vzdát? Který sen si můžu nechat a jít za ním? Kam mě žene moje současná situace? Skoro to vypadá, že mi nahrává na ideální život jako ze škatulky... To ale budu muset ještě hodně ze sebe odřezat, abych se do té škatulky vešla. Což není úplně můj styl, co si budeme povídat.
Zřejmě nezbyde, než čekat, vytvářet kompromisy, sny přiohnout a vytvořit něco nového, vyhovujícího, krásného a funkčního - nějak se to tu přece musí přežít, aby měl člověk aspoň trochu aspoň jednou každej den radost ze života...