neděle 11. listopadu 2018

Stručná historie času

Prázdné kanceláře
Uprostřed má postel, můj život

Vykácená mýtina
Uprostřed má postel, můj život

Mezihvězdný prostor
Opuštěná porodnice

Všechny chyby života
Stěsnané pod nehtem palce
Se připomenou při každém kroku

Prozření o vlastní důležitosti
A smrti laně
Vyvolá výboj o síle vyhlazení
Mozkových závitů

Vůně nedělních koláčů
Vůně kvarků
Uvázaná kravata
Na holém vyhublém těle

Sny rušící skutečnosti rána
Studený pot místo slz
A plátno kam otisknou se
Naše hříchy
Už nikdy nebude bílé

pátek 9. listopadu 2018

Pah..

Říká se "miluj"
A já miluju
A můžu i víc
Jen někoho děsí
Tenhle cit přijmout

Ale to není tvoje věc
To není tvoje zodpovědnost
Neboj se toho, že mně to ublíží
Jen mi dovol
Dovol
Prosím

Protože strach je zeď
Klec zavřená tebou zevnitř
A falešný pocit bezpečí

Každý je sám
Se sebou
Ve studeném větru
V pustině

Tak co už

pondělí 1. října 2018

Arboretum snů

Arboretum snů

Jak velké sousto
ukousnu
jak vysoký práh
ještě překročím
kolik tíhy na ramenech vah
unesu
než se rozlomí
kolik chladu
v kotníkách
z ledových vod
a princů
z ledových království
a ledových vín
slíbaných z jejich úst

Ráno to všechno vezme
teplo tvých rukou

pondělí 23. července 2018

Věci co nechceš ať se stanou ty se stejně stanou...

A vyděsí mě
Když zjistím
Že jsi jen další malej vyplašenej kluk
Srneček ladnej a nádhernej
Ale křehkej jako odlesk slunce na průzračný studánce
Těsně než se zatáhne

Tak prchavý, tak zázračný
Můj ty světě
Hned bych se zamilovala znova
Do klidu, co s tebou cítím
Do světa, co s tebou vidím

... ale sám víš, že mě na klid neužije
Potřebuju pohyb, tenzi, jít až na hranici
Kdybych s tebou žila
Musela bych žít bez tebe
A tak tu pláču a nemám plán
A bojím se jak malá vystrašená srnka na štvanici

A ty víš, že když spolu mlčíme
Není to to hezký harmonický ticho
Je to prázdno, co vyplňuje prostor mezi náma
A rezonuje
A ta křehká skleněná bublina
Hrozí roztříštěním
Možná až praskne
Budem zas k sobě mít o kousek blíž
Anebo...

Dál

pondělí 16. července 2018

Co dovolí mi slzy

Jsem magor jsem magor jsem magor
Proč to dělám?
Ztěžuju si život
Co je už tak těžkej
Dobrovolně
Miluju chlapi, co to se mnou nevydrží
Bojuju za naději co umírá
I když poslední
Takže
Je ještě před čím utíkat?
Když mě to takhle baví?
Jako se svaly zocelují když bolí,
Je to snad stejné s duší
Jenže srdce víc když buší
Dřív jeho čas přijde
Snad aspoň litovat nebudu
No to by bylo špatný
Protože litovat lze jen věcí co člověk neudělal
Tak jedeme dál
Zahazujem splíny a pocity viny
Co nabalí se do kufru
A kostlivci do skříní
Což, bolí to, bolí
Jak psa když bijou
Po žebrech holí
Ale já bych žila za cokoli
Tak jedeme dál
Protančit boty a celý bál
Jít do dálky sama, dál a dál
Až k moři cítit spršku slanou
Co dělat nemám na vybranou
Člověk míní, život mění
A já, co dovolí mi slzy
Přijdu a políbím už brzy
Déšť a vůni setmění