pátek 6. dubna 2018

Pustit

Uvázaná na konci lana za tvým kotníkem
Vláčím se dobrovolně v prachu
Pomalu umírám v bolestech
Zmlácena, odřená

A přitom by stačilo se pustit
A nechat tě jít
Všiml by sis, že závaží zmizelo?
Bylo by ti líp?
Možná je na čase se zeptat spíš
A bylo by mi líp?

Vložím své srdce
Do kolébky na ledovci
A nechám je tam houpat

Neboť vše má svůj smysl,
Jednou pro mě
Podruhé pro tebe
Bolest vyžaduje
Aby byla procítěna
A aby nás posunula dál