Ačkoli byli příliš unaveni studenou nocí, která je škádlila a ryla své ledové pařátky do chodidel a dlaní, vstali. Bytí přestalo unavovat tak náhle a prudce, jako když přestane fučet vítr nesoucí štiplavý déšť.
Klid, nekonečný rozlehlostí travnatých plání, naplnil jejich duše, utišil hlad.
Ševelivá hudba osik vyplnila ticho lesních chrámů.
Oni poslouchali, dívali se očima i duchem.
Chutnali vodu i zem, trávu i ranní mlhu,
cítili bolest, radost.
Oni žili.
