Hořící lízátko

Suma 2016

... kdyby vás náhodou zajímaly předchozí roky, sumírování vedu už od roku 2013 ( zde 2014 a 2015) ...

Vybrané aktivity:

Lezení: 41x (10x skála, stěna 7x venku a 17x uvnitř, boulder 1x venku a 6x uvnitř)

Běh: 28x, celkem naběháno 163.3km (5.8km/výběh)

Kolo: doba používání 11.4.-6.11.

Co se událo nového:

01/16 - new skill - keramický kurz v Horní Bříze
02/16 - první návštěva antických lázní s mými drahými ženami
03/16 - první zahraniční "procházka" na sněžnicích v Totes Gebirge
04/16 - první překážkový závod Predator Run
05/16 - poprvé po Plzni v párty tramvaji
06/16 - svatba mého drahého bratra!
06/16 - nový titul (a třeba ne poslední)
07/16 - nová role "nezaměstnané"
08/16 - nová zkušenost se sólo cestováním do zahraničí
09/16 - nový muž (doufám, že poslední)
10/16 - nová škola = nový jazyk ke šprechtění :D
10/16 - nová očistná metoda Šankhaprakšálana
11/16 - první jízda autem
12/16 - zvolení do nové skautské funkce
12/16 - první Vánoce mimo domov

Nově navštívená místa:

Ostrava, Amsterdam, Haag, Rotterdam, Antwerpy, Lovaň, Lucemburk, Trevír

Kultura:

Opravdu skautský ples, Koncert Blue Effect, Koncert Kieslowski, Skautský Perplex 3, Respekt Tour, balet Šípková Růženka, koncert Brutus, skautské Vyplutí, Slunce ve skle, Slavnosti jablek na Krasíkově, přednáška Arnošta Vašíčka, kino Dítě Bridget Jones, koncert Walda Gang a Alkehol, kino Příchozí, Skautský Perplex 4, Otevření Beer Factory, Přednáška Honzy Trávníčka, Caveman, Fantom Opery v Praze, vánoční trhy v Regensburku
... rozhodně lepší, než předchozí roky!

Rok 2016 v obrazech:

Zimní táboření na jižní Šumavě

Keramika

Na sněžnicích v Totes Gebirge

Za taji ruiny hotelu Nimrod

Letní bouřka

Letní ráno po párty :)

Lezení na krušnohorských Strašidlech

Holandsko

S bratříčkem na kokořínských pískách

Východ slunce před lezením na Žďáru

DOD tuelu Ejpovice s drahým

Ostrý východ Slunce

Z Lucemburku výlet do Trevíru - Porta Nigra

Počátky focení a stříbrský Urbex

Listopadová Šumava se spaním na Poledníku

Silvestr 2016 s mou polovičkou

... jo ahá ... :)

A jak rok dával, tak i bral, obral mě o oba mé drahé dědečky. Myslím na Vás! Ať je vám zem lehká.

Nedotkne

odraz volavky nízko letící nad hladinou
a to ticho
to ticho
ticho omrzlých okolíků vratiče

nedotkne se vody křídly
nedotkne
a když
zvuk jak výstřel z kuše
z kuše
a je pryč

pryč v mlze za nehty vlezlých rán

Dětské a naivní

Psáno před několika dny...

Potřebovala bych něco hezkého. Teď. Heute. Etwas Schönes, naskakujou mi v hlavě slovíčka. Spolu s němčinou mi za očima probíhají obrázky dneska projetých křižovatek a situací, kdy jsem brzo pustila spojku nebo nedala přednost zprava. Doléhá na mne hektičnost posledních pár týdnů a propadám se dolů, do mého známého "comfortably numb" stavu, chuti na všechno se vykašlat, spát, pít, přemýšlet o životě a ignorovat všechno zvenčí.
Tak. Třeba je to s tímhle mým stavem jinak, než jsem si myslela. Třeba není defektem, ale naopak obranným mechanismem, jak nezapomenout na to, že v téhle myslící schránce, co o půlnoci místo potřebného spánku píše svoje výlevy, je duše, která potřebuje péči. Čas pro sebe. Zamyslet se. Ta myšlenka občas probleskne jak paprsek hladinou kalné řeky: kam se to zatraceně řítím? Dokážu to ještě ovládat?
Jasně, člověk má jisté představy a sny o tom, kde bude za pár let. Měla jsem vždycky za to, že by si za tím měl stát a příliš z nich neslevovat, snažit se je zrealizovat úměrně podmínkám. Nepřipadalo mi to nemožné, zřejmě proto, že jsem vždycky měla kontrolu nad tím, co se v mém životě děje. Dobře, tak aspoň pocit kontroly - never mind. Jenže tenhle rok se současně začalo dít víc věcí, které ovládám spíše méně, než více. Jako noha zachycená v třmenu... Pár z nich je ještě ovladatelných, jako autoškola a jazykovka, kam chodím. Asi nejméně ovladatelnou je můj muž. Příjemně neovladatelnou, nutno podotknout. On ne, že by měnil úhly pohledu na moje sny - moje sny dostaly pěknou archivní krabičku s nadpisem "dětské a naivní" a už se na ně práší v nějakém méně používaném koutě mojí hlavy. A stavíme nanovo.
Tím se vracím ke své úvaze. Jak moc bych měla lpět na tom, co jsem si kdysi přála? Co když to bylo úplně mimo? Čeho si můžu dovolit se vzdát, aby to neublížilo našemu vztahu? Čeho se musím vzdát? Který sen si můžu nechat a jít za ním? Kam mě žene moje současná situace? Skoro to vypadá, že mi nahrává na ideální život jako ze škatulky... To ale budu muset ještě hodně ze sebe odřezat, abych se do té škatulky vešla. Což není úplně můj styl, co si budeme povídat.
Zřejmě nezbyde, než čekat, vytvářet kompromisy, sny přiohnout a vytvořit něco nového, vyhovujícího, krásného a funkčního - nějak se to tu přece musí přežít, aby měl člověk aspoň trochu aspoň jednou každej den radost ze života...

Šankhaprakšálana aneb Durch očista

Nedařilo se mi si vyhradit tři dny relativního klidu na půst a tak jsem zapátrala po něčem rychlejším. Při brouzdání internetem jsem pátrala hlavně po důkladné očistě střev.
Za pár let, co mě trápí sebevědomí srážející akné v podstatě po celém těle, jsem přišla na spoustu věcí. Třeba, že (některé) kosmetické přípravky zabírají, ale řeší logicky jen následek jiného problému. Že se říká, že kůže je odrazem stavu střev. A moje střeva jsou líná, prý jsem snad i zdědila průvěs příčného tračníku.
Není asi složité si představit, že střeva jsou dimenzovaná na určitou optimální rychlost peristaltiky, tak aby zvládla vstřebat do nejvíce živin, ale aby tam zbytky jídel zbytečně nehnily. To u mě dlouhodobě nefunguje. Ano, dalším bodem v mém plánu je jíst zdravěji, poněvadž každé smažené jídlo, každá nedobrota, co pozřu, mi moje tělo okamžitě připomene a náležitě vyčte výsevem ekzému. Některých věcí je ale obtížné se vzdát, to určitě zná každý. Takže se obloukem vracím k oné očistě střev. Přes spoustu blogů a diskuzí jsem je propletla až ke stránce zivotni-energie.cz, kde jsem se dočetla o jógové technice očisty, která se zdála být rychlá a účinná. Vzhledem k tomu, že jsem měla volné odpoledne, řekla jsem si, že to rovnou vyzkouším.
Princip je vcelku jednoduchý. Střídavě se pije teplá slaná voda a následně provádí 4 jednoduché jógové cviky, které jsou důležité k posunutí vody do střeva. Bez nich by zůstala v žaludku a ... to nechcete. Ani žaludek to nechce. Takhle se ale posouvá hned dál a vzhledem k obsažené soli ji střevo považuje za pevnou stravu a nevstřebá ji, jako by to udělalo s vodou bez soli.
Nejdřív se provede jedna série pití a cvičení, které se 6x opakuje, než dojde k tzv. "Prvnímu vyprázdnění". Poté vždy sklenička, cvičení a vyprázdnění. Doporučuje se až do chvíle, kdy to, co z vás vychází má stejnou barvu jako to, co vchází.
Nebudu tady přesně popisovat postup, ten je k nalezení na výše uvedené stránce nebo v knize od André Van Lysbetha "Cvičíme jógu" z roku 1973. Zajímavější asi bude říct osobnější zážitky, vzhledem k tomu, že jsem si po měsíci dnes prošla druhým očistným kolem.

1) Těžko uvěřit, že lžíce soli v litru vody je tak moc.
2) V knize je považováno za velmi nestandardní, když k vyprázdnění nedojde hned. Doporučují pak klystýr. Já říkám "nezoufejte a poslouchejte svoje tělo". Při prvním pokusu jsem čekala hodinu, než se ve mně něco pohnulo.
3) Na první vyprázdnění si vezměte plynovou masku. Protože to bude páchnout, jako by ve vás něco umřelo. A to před hodně dlouhou dobou. Člověka děsí, co v sobě musí mít za usazeniny.
4) Vyhraďte si celkem dost času. Zase - v knížce píšou přes hodinu, mně se zatím celý proces nepovedlo stáhnout pod tři hodiny, přičemž počítám i "návratovku" - nahození zpět do normálního režimu požitím půl hodiny po posledním vyprázdnění něčeho tuhého (rýže nebo těstovin).
5) Připravte se na to, že když střeva očistíte, budou logicky lépe vstřebávat. Čaje, alkohol, ale i jedy, takže bacha.
6) Během procesu se opravdu doslova nevzdalujte od toalety.
7) Chce to trochu přemáhání, dovést očistu k dokonalosti. První litr se ještě dá, druhý se sebezapřením, třetí už velmi ztěžka. V diskuzi pod článkem na životní energii cz psala jedna slečna, že zvládla 4 litry. Brr.
8) Hádám, že množství vody k propláchnutí "dočista" je individuální a závisí jak na člověku, peristaltice, tak i zanesení střev. Při prvním pokusu jsem zvládla dva litry a voda, co ze mě vycházela nebyla ani zdaleka čistá, spíš takový hnědý zákal. Dneska po druhém litru byla voda čirá a nažloutlá míň než ranní moč. Takže zřejmě změna k lepšímu.
9) Připravte se na žízeň. Bylo opravdu nesmírně těžké odolat a pít až po prvním jídle. Sůl z vás totiž navíc ještě vodu vytahuje. Ale pak ta chuť čisté studené vody... Nepřekonatelná.
10) A teď ta pozitiva:
- Vyloučíte hnijící zbytky jídel ze střev. I ze zákrut, kam fakt slunce nesvítí.
- Bez hnilobných procesů je prej menší riziko rakoviny střev. Dobrý, ne? To stojí za trochu diskomfortu.
- Stačí jíst mnohem míň, protože si střevo dokáže vytáhnout víc energie ze stejného množství jídla.
- Kůže se vyčistí. (Yes!) Aspoň do doby, než se střevo zas zanese, nebo než pozřu něco jako brambůrky, achjo.
- Prý se zlepší spánek, dech bude svěžejší a pot nebude tak cítit.
- A navíc to prý nefunguje jen na střeva, stimuluje játra a slinivku, tudíž orgány spolupracující na trávení.
Těžko říct, pozoruju určitě menší potřebu jídla a čistší kůži, dlouhodobě to na mou peristaltiku vliv nemá, je pořád stejně pomalá, hm.

Toť k mému reportu z již dvou zkušeností s Šankhaprakšálanou. Rozhodně doporučuji, moc si nedokážu představit, že by to mohlo někomu ublížit. Pozitiva jsou lákavá a rozhodně to je jednodušší, než držet třídenní půst. (Ale kdyby přece jen někdo chtěl, o půstu píšu tady a tady.)

Já teď už jen doufám, že příště už budu psát o tom, jak konečně jím zdravě :)