Myslím tím svou závislost na jedné klenuté místnosti pod úrovní plzeňského chodníku, věčně zaplněnou voňavým kouřem vodních dýmek a čajových výparů. Ó ano, kdo by snad ještě byl na pochybách - myslím tím Kamennou čajovnu. A proč že hraničí? Protože jsem ji byla navšívit i na Štědrý den. Urvala jsem se ze spárů rodiny a vánoční nálady zpívání koled na náměstí a běžela davem vánočních lidí vánoční smetankou a pak... po známých schodech jsem se nořila do známé vůně...
V čajovně byl klid, u jednoho stolku sedělo pět čajníků, jen ten, kterého jsem přišla pozdravit, tam nebyl. Bafali ze dvou vodnic a klábosili o tom, jak tahle čajovna vznikla. Byli mým náhlým a prudkým příchodem zjevně velmi překvapeni, nicméně zachovali chladnou hlavu a před mým ještě prudším odchodem mi nabídli potáhnout z vodnice. Kdo by odmítnul? Achjo, vodnice i na Štědrý den, to už vážně hraničí...
...šetři se chlapče, hůúůú
OdpovědětVymazat