pátek 11. května 2012

Šeříkové úvahy slečny K.


Seděla jsem na okně v 5.patře a kouřila Mírovo cigaretu. Ti dva kokoti spali a já přemejšlela o smrti. I pak, když jsem šla bosá domů a brečela, a brala to jako vigílii, jsem na každym mostě nad řekou řešila komu bych ublížila a jak moc bych ulehčila sobě. Dost jsem si přála, aby mě odpravil někdo jinej a nebyla to moje vina - tím by se lecos vyřešilo.
Vím, že mě pár lidí má rádo a že si teď myslí, že jsem mentálně narušená a rve mě to na kusy, když si představím, jak pro mě truchlí, ale často mívám pocit, že tenhle život prostě není pro mě, jenže já se smrti fakt nebojím, tak nějak důvěrně znám ten chlad v končetinách a krátící se dech...

Hm. Myslím, že by mě na tomhle světě udržela i jen ta nádherná vůně šeříku. Tak to se mi samotný trochu ulevilo.

Žádné komentáře:

Okomentovat