čtvrtek 6. června 2013

Začátky bylinkaření




     Já vždycky v každém RPGčku chtěla být healer. Ani nevím proč, bylinky mě vždycky fascinovaly, i všichni ti sachemové a šamani, co s sebou nosili váčky plné sušeného bejlí a vždycky věděli co a jak a zachránili na poslední chvíli umírajícího. Možná tohle zakořeněné „healerství“ mě podvědomě dovedlo k tomu, že chci studovat medicínu. Škoda, že až velmi velmi pozdě (zas tak pozdě ne) mi došlo, že to vlastně nemá moc společného. Spíš nic.
     Dnešní zdravotnictví a ta naše skvělá „klasická“ medicína a ta vysmívaná „alternativní“ medicína... Klasická medicína je robot, alespoň pro mne má pachuť kovu. Altenativka je jako květina, živoucí a přirozená, přírodní a voňavá. Mám o ní doma tolik knížek, o aromaterapii, o léčivých rostlinách, o reflexologii, akupresuře, masážích, autogenním cvičení a mě to vlastně nikdy doopravdy nezajímalo. Ale cítila jsem v sobě jakous vazbu na tyhle knížky, přišly mi vnitřně důležité, vždycky zaujímaly přední pozice v mé malé knihovně. Ale až dneska jsem první otevřela. Byla to aromaterapie a otevřela jsem ji, protože mne o to zoufale prosil usychající vlaštovičník v květníku na balkóně. Ne, že bych se o něj kdovíjak starala, to ne. Jen jsem ho vyrvala i s kořeny a donesla domů. To bylo ve snaze o kontinuálnější léčení bradavic, než jednou-za-měsíc-když-vidim-kytku-a-vzpomenu-si-a-ještě-k-tomu-se-mi-chce-zout...

     Tak jsem si početla v aromaterapii. Není to moc dobrá knížka, ale jako kopanec do zadku zhýčkaného sezením u pí-sí to stačilo. Ačkoli teda u pí-sí jsem i začala, samozřejmě. Abych dostála tomu, že dnešní mládež přece všechno najde v těch internetech, že.
     Takže hledám. Blogy o bylinkaření, o uchovávání léčivých látek z rostlin. Jak se to vlastně dělá? Sušit? Louhovat? Zavařovat? Dělat masti či tinktury? A jak se vůbec dají jednotlivé komponenty sehnat?
     Docela mě překvapilo, že sehnat líh či glycerin není tak snadné, alespoň co se týče prvního průzkumu na internetu. A to jsem si myslela, že se po netu prodává všechno a v jakémkoli množství.
     Také po vzevrubném prolétnutí odkazů na blogy zabývající se bylinkařením jsem nebyla úplně mile překvapena. Takže hurá zpátky do knihoven a za babičkou, vyučenou zahradnicí. A taky hurá ven, s atlasem květin, asi je čas, abych se ty léčivky naučila pořádně a ne jen z donucení.



Hoho, takže mi držte palce, aby mi to nadšení vydrželo. Budu se snažit o mém snažení podávat průběžné reporty, třeba až se mi něco povede :)


1 komentář:

  1. Doufám, že pro vybrané dobrovolníky bude i zkouška na vlastní kůži :)

    OdpovědětSmazat