Je mi teskno... Slouzávám někam, odkud není návratu. Ale je to špatně? Nesmím se bránit, to by mě zabilo. Jen nechat se unášet rychlým proudem osudu...
Co se mnou zamýšlí? Poslal mě do zrcadlového bludiště, abych se našla. Já se hledám a při hledání se tříštím.
Dal mi minci. Má dvě strany, každá je jiná. Určitě má nesmírnou cenu. Můžu si s ní třeba házet, ale pomůže mi rozhodovat? Můžu ji třeba někomu dát, ale bude mi aspoň trochu vděčný? Nebo ji můžu postavit na rozcestí na hranu a z dálky pozorovat, co se stane, až ji tak někdo najde. Ne, budu ji nosit v kapse a pak zjistím, že je čokoládová.
Ve šperkovnici mám schované štěstí. Jenže když ji otevřu, schová se mi do rohu, nemá rádo světlo. Samo je hladké a sametové jako pravá africká noc.
Ráno se mi každé ráno dere do pokoje oknem. Je zbytečné ho vyhánět, ale člověk s ním chce být aspoň někdy kamarád. Třeba po studený noci pod širákem to jde. To ho vítám.
Jsem zmatená, myšlenky mi těkají v hlavě a bojují spolu o mou pozornost.
Ať už dají pokoj...
Žádné komentáře:
Okomentovat