úterý 26. června 2012

Těžká půlnoční úvaha u hrnku polévky z pytlíku

Kdo jsem?
Chci říct - jak mám chtít poznávat lidi až na dna jejich duší, když nejsem schopná říct, kdo jsem já sama?
Snažíme se snad skrze poznávání ostatních poznat sebe?
Nejsme nakonec jen mozaikou střepin zrcadel, v níž se v každém kusu odráží ti, co máme na blízku?
Modeluje nás jen okolní svět?
... A co se pak tedy stane, když jsme sami? Myslím tím úplně sami se sebou?
Možná proto se všichni samoty tak strašně bojíme. Možná proto v ní mnozí zešíleli.

1 komentář:

  1. Nejspíš jsme každý takovou originální mozaikou charakterů. A umění (a následně zkušenost) je v tom naučit se je vypustit v pravou chvíli a nenechat příliš dlouho pobíhat kolem a tropit neplechu...

    OdpovědětVymazat