Vzduch byl těžký každou vůní
v ten večer předmájový
sny duní

čarodejnice plakaly, psi vyli
ohně do tmy zaplály

a zdálo se, že na chvíli
lehký déšť vpíjející se do rtů
nutí ke smíchu
tušíc, že noc nebude bez hříchu

Útěk do divočiny

Tam za hranicí všedního bytí

jsou hvězdy blíž a víc se třpytí

V horách, co do srdce zasejí

zas trochu tuláctví, radosti a nadějí

Zjišťujem, že v nás zbyla unce života,

ta s každým hltem z potoka víc procitá

Na duši pohnuti, vnitřně zocelení,

toužíme utéct a nebýt nikdy nalezeni

foto by Danick