... III.

Včera v noci jsem se pokoušela
přikrýt hvězdami a lahví vína
byla mi hrozná zima
ale aspoň jsem měla pocit
že usínam mezi svýma

zamotaná ve smyčkách reality
dovolávám se 
a slibuju mým svatým
kteří mlčí a posílají znamení
která neumím číst

Můj největší poklad

Uvědomila jsem si, že už píšu básničky 10 let.
Vlastně bych mohla přičíst ještě 4 roky, ale řekněme, že ranou školní tvorbu nepočítám.
Trochu jsem si v tom zas udělala pořádek a spočetla to. Vyšlo mi číslo 200+. Člověka to najednou nějak dostane, když se na to může kouknout s odstupem. 10 let. 230 básní.
Jak jsou tam pěkně vyskládané :)

Asi nejvíc mě pobavila skutečnost, že úroveň se vlastně příliš nemění. Kdybych vytáhla nějakou zaprášenou archivní z roku 2004 a vydala ji za novou, myslím, že by to nikdo nepoznal.
Asi bych si to měla nechat všechno vytisknout, než mi vyhoří počítač...

Karibik

... II.

Občas se bojím jít spát

asi bych chtěla zastavit čas
pozdržet v dlaních ještě chvíli den
a
nenechat si tě zdát