středa 30. ledna 2013


Už jsem si zvykla, že neříkáš věci bezvýznamně. Zeptat se tě, jestli to vůbec něco znamenalo, by byla urážka, to nemohu udělat. Mohu se ale zeptat na něco, co jsi řekl před několika měsíci? Budeš si to pamatovat? Jak těžké bude ti vysvětlit, proč se na to ptám a proč si myslím, že to něco znamenalo? Ne něco, ale co.
Stažená ramena a pohledy do prázdna zůstávají. Chci věřit tomu, že se nemusím bát, že o tebe přijdu. Chci věřit tomu, že všechno má svůj důvod. A stále ještě chci věřit přes všechny námitky okolí tomu, že jsme dva díly skládanky a že ty to víš. Že ses , jako já, ani nemusel zamyslet, abys na to přišel. 
A pokud to nevyjde teď, tak snad v příštím životě. Třeba se právě tam konečně opravdu potkáme.



pondělí 28. ledna 2013

Jedna divná noc


Deje se neco? Pouzivas nejak moc smajliku... Znam te dost dlouho na to abych poznal ze je neco spatne...
Povzdechla si a rukou si projela vlasy. Zaklonila hlavu a nevěřícně se pro sebe zasmála. Že mě zná? Zvedla se od monitoru a vyšla otevřenými dveřmi na balkón. Byla dusná letní noc, obrovské město se tetelilo. Opřela se o zábradlí. Jak se tohle jen stalo? Ten někdo neurčitý, sedící na druhé straně komunikátoru ji opět donutil přemýšlet. Zapálila si cigaretu. Jako tenkrát, když napsal poprvé...

Tak jsem Te konecne nasel :)
Měla zrovna dost práce, aby ji další ze zpráv zaslanýh omylem na její ICQ vytrhla z procesu.
Jasny, chapu, ze nepises, asi si jeste namol coo? :)) Ale reknu ti, kote, jeste jsem nikdy nepotkal nikoho, kdo by si umel TAKHLE uzivat zivota :P
Znechuceně si odfrkla. Zrovna teď opravdu nepotřebovala, aby jí někdo připomínal, že venku je taky svět, který se směje a baví. A vůbec, poslední dobou měla akorát vztek, samotu a chlast. A taky hodně práce. Ale to už bylo ve výhodném balení.
Vis, co me ale dostalo? Jak dokazes brat zivot s nadhledem a lehkosti... :) to je fajn, ze si nezatezujes hlavu treba praci nebo neuspechama, to bych chtel taky umet...
Nevěřícně hleděla na obrazovku. Začínala toho kluka na druhý straně nesnášet. A tak její nehty zaklapaly o klávesnici.
HELE, "KOTE", ASI SI NA SPATNY ADRESE. NESTVI ME MOC, ZROVNA SE UTAPIM V PRACI. TAKZE SI DEJ ODCHOD, KRIZEK VPRAVO NAHORE. NAZDAR
Obyčejně odpovídala jinak. Ale byl to důvod k zlomyslnému úšklebku. Když už ne k radostnému pousmání. Jaká se z ní stávala mrcha...

Nevěřícně hleděl na obrazovku. Co to zatraceně... Asi se překlepl v čísle. Ví bůh, koho teď urazil a ještě vyrušil v práci. Každopádně teď má kontakt na nějakou naštvanou osobu a ne na tu kočku, co včera potkal. Ani neznal její jméno, sotvakdy ji ještě potká. Zamířil kurzorem na křížek vpravo nahoře, ale těsně než okno zavřel, se pozastavil. Ještě to zkusí.
Nadech, vydech. Zkus to taky! Omlouvam se, ale nevypadas tedy, ze by Te dnes v noci zivot tesil. Nechci zbytecne otravovat... Jen rad lidem davam chut myslet „out of box“ ;)

No to snad ne! Emily vztekle odhodila propisku a s vervou jí vlastní zaklapla notebook. Cítila, jak jí buší krev ve spáncích. Život, život. Jasně, určitě nějakej studentík, co dostává prachy od rodičů a může si ho užívat, jak se mu zlíbí. Pomalu se jí zatmívalo před očima. Nějakej zasranej malej hajzl, co vůbec netuší, co život obnáší. Co práce obnáší. Křečovitě zaťala prsty do okraje stolu, chtělo se jí křičet. Práce nad hlavu, práce, která ji ani v nejmenším nebaví. A Patrikovo věci v bednách za dveřmi, čekající akorát na to, až si je laskavě odveze. Skřípala zuby. Proč má sakra takovou smůlu? Vždyť to všechno až donedávna klapalo. A teď tu sedí sama, v neovladatelném vzteku sama na sebe. Na koho jiného taky?
Zjistila, že stále zadržuje dech. Zvolna vydechla . Nepomohlo to. Opatrně se nadechla. Zamotala se jí hlava. Srdce jí bilo jako splašené. Točila se jí hlava. A ona začala panikařit. Tyhle situace prostě nezvládala. Nebyl tu nikdo, kdo by jí pomohl, zavolal sanitku. Mobil! Zatraceně, ten jsem zapomněla v práci, doprdele, doprdele!
Sesunula se ke zdi a dala hlavu mezi kolena. Točila se jí jak na centrifuze. Počítač! Třesoucí se rukou po něm hrábla na stůl.
Koukalo na ni otevřené okno ICQ.
ZAVOLEJ MI SANITKU. NEMAM TELEFON. UHRAZE 25, BYT 4. PROSIM, TO NENI VTIP.
Odklepla z posledních sil enter a omdlela.

Probral ji závan svěžího nočního vzduchu. Zprudka ho nabrala do plic a otevřela oči. Ležela tam, kde omdlela. Akorát teď měla nohy opřené kolmo o stěnu a na hlavě mokrý hadr. Vedle ní na zemi stála sklenice s vodou. Trochu nechápala. Že by se Patrik vrátil?
„Patriku?“ zkusila chraptivě zavolat.
Z kuchyně se ozývalo cinkání lžičky o hrnek, jak si někdo něco míchal. Cinkání se blížilo, taktéž vrzání parket.
„Tak ses probrala,“ ozval se úplně cizí hlas, hrubý, ale prodchnutý starostí o ni, což ho dost zjemňovalo.
Otočila se tak, aby viděla víc, než Patrikovo papuče. „Co..?“ Dostala ze sebe jen, když dokázala přehlédnout neznámého od pat až po hlavu. Držel v ruce kouřící hrnek a usmíval se.
„Ahoj Emily-“ zarazil se trochu, „-promiň, koukal jsem na tvoje doklady, kdyby bylo potřeba odbornější pomoci,“ ukázal hrnkem na stůl, kde ležela její otevřená peněženka. „Jsem Marek, medik, neboj. Bydlím jen kousek odsud a odemkla mi paní domácí, kdyby ses na to chtěla zeptat, jakože asi jo.“
„Aha...“ zamračila se, ale stejně to nebyla schopná pobrat.
„Musíš se trochu šetřit. Máš dost vysokej tlak. A neměla bys tolik kouřit.“ Zase ukázal hrnkem, tentokrát směrem na balkón, kde byl akorát otevřenými dveřmi vidět popelník.
Emily si povzdechla. „No jo,“ ujelo jí na půl pusy.
„Nečekám tvůj vděk,“ usmál se zas Marek – medik, tentokrát trochu smutně. „Nečekám vůbec nic.“ Pokrčil rameny a položil hrnek na stůl.
V Emily se něco hnulo. Žaludek. Který se svíral hlady.
Podívala se na Marka a zašeptala: „Uvařil bys mi něco k jídlu?“

Medik Marek se naproti přes stůl chlámal smíchy. Emily vyprskla taky, naneštěstí měla zrovna v puse kus skvělých zapečených čínských nudlí. Výsledek ji donutil k další salvě smíchu.
„Cože?!“ hulákala na něj s plnou pusou mezi záškuby bránice. „Z kuchaře medik? Nebo z medika kuchař?“ z očí jí tekly slzy.
Marek se na ni podíval a s vážnou tváří zahlásil, že se to náhodou na koleji dost hodí, umět čínské nudle na tisíc způsobů. Dá se na to prý sbalit holka i kluk. „Jen jsem netušil, že u pracující zralé ženy to bude jediné, co najdu ve špajzu.“ Podíval se na Emily vyčítavě. Ta opět propukla v hurónský smích. „Jak zralé ženy? Jak to myslíš? Zas o tolik starší nejsem, chlapečku!“ smála se a Marek taky.

Stála na prahu dveří a podávala mu jednu z lahví vína. „Poděkuj za mě paní domácí. Netušila jsem, že si pamatuje, že tu vůbec bydlím.“
Marek na ni mrkl. „Spolehni se.“ Pak se na ni dlouze podíval. „Víš, Emily, tohle byl dost divnej večer. Nikdy bych od sebe nečekal, že něco takovýho udělam.“
„Jo. To souhlasim. Divnej večer. Asi nikdy neuvěřim, že se mi to celý nezdálo,“ dívala se na něj zamyšleně.
„Marku... Myslim, že už bychom se neměli vidět. Jsi z trochu jiný dimenze, se mi zdá. Asi bych ztratila tu trochu rovnováhy, co jsem si za ty roky vybudovala.“
Marek sklopil oči. „Oukej. Tvoje rozhodnutí. Ale opovaž se mě vymazat z ICQ, to bych ti nezapomněl. Pamatuj – vim kde bydlíš,“ zakřenil se.

Zavřela dveře dřív, než jeho kroky dozněly na schodech. Na čele ji pálil obtisk jeho rtů. A v očích slzy. Prošla bytem, zakopla o Patrikovo papuče a kopla do skleničky s vodou na podlaze. Ale nezaklela. Stoupla si na balkón a zapálila si cigaretu. Po jednom potáhnutí ji ale típla a odešla dovnitř. Vedle popelníku se na zábradlí houpal Markův náramek.

Džínový domov pro lezačky




pátek 25. ledna 2013

čtvrtek 24. ledna 2013

Cestovní deníček Švédsko 2011

Po roce a půl se mi konečně podařilo se dokopat a zkompletovat a dotvořit deník z mého třítýdenního pobytu v jižním Švédsku.

Je rozdělen na dvě části: v jedné je popsaný můj náhled na 22. světové skautské jamboree očima pracující podpory akce. V druhé je pak popsané bloumání s mou bývalou drahou polovičkou po krásách tohoto kraje. Vše doplněno o mapky, obrázky a tipy.
Mám sama ze sebe radost, že se mi konečně povedlo něco dokončit.






Pokud byste se někdo do jižního Švédska chystal, rozhodně se nezdráhejte si o tento deník říci. Pokud by Vás zajímal i jen tak, k prolistování je plně k dispozici. 
Co z toho, když ho budu mít jen já doma :)

středa 23. ledna 2013

úterý 22. ledna 2013

pátek 18. ledna 2013

Myslha


Mlha prolínající myšlenky
jak tisíce šál pletoucích se mezi nohy
pomalu zastavující všechen pohyb
beroucí od úst jméno milenky

Mlha tiší zvuk až hučí v uších
bojovníky bez vůle skládající zbraně
co uléhají k spánku na sněhem poprášené stráně
na tvářích tající vločky neruší


Mlho ty vzdušná matko závějí
přespalé ráno podzimu
možná ti jednou prominu
že brodím se slepě za nadějí

pátek 4. ledna 2013

Roulette de nouvel an


Že se mi někdy chce
mrštit porcelánovým srdcem o zeď

když léčím beznaděj
mezi cizími rty

a nebaví už mne
milovat mnou vysněné

prosím ukonči koloběh
zbraní u mého spánku

nechci čekat až
prohraju tuhle ruletu

donekonečna se děsit
prázdných cvaknutí spouště

protože to by znamenalo
že ještě není konec