čtvrtek 17. června 2010

Praha --> Plzeň

A vlak už mě zas obejmul a kolíbá mě svojí písní

dnes nějaká smutná

protkaná vší únavou,

zlobou a tísní

těch, co ráno nevstanou

a já jsem taky vyčerpaná,

plná chuti žít

po dnešku mě bolí nohy a pálí rty


ve vzduchu to páchlo osudovostí už od rána

a to mě štvalo

srdce prostě odmítalo pochopit, že o nic nejde,

ale ono možná o něco jde,

to zas odmítala pochopit hlava