neděle 20. listopadu 2016

Šankhaprakšálana aneb Durch očista

Nedařilo se mi si vyhradit tři dny relativního klidu na půst a tak jsem zapátrala po něčem rychlejším. Při brouzdání internetem jsem pátrala hlavně po důkladné očistě střev.
Za pár let, co mě trápí sebevědomí srážející akné v podstatě po celém těle, jsem přišla na spoustu věcí. Třeba, že (některé) kosmetické přípravky zabírají, ale řeší logicky jen následek jiného problému. Že se říká, že kůže je odrazem stavu střev. A moje střeva jsou líná, prý jsem snad i zdědila průvěs příčného tračníku.
Není asi složité si představit, že střeva jsou dimenzovaná na určitou optimální rychlost peristaltiky, tak aby zvládla vstřebat do nejvíce živin, ale aby tam zbytky jídel zbytečně nehnily. To u mě dlouhodobě nefunguje. Ano, dalším bodem v mém plánu je jíst zdravěji, poněvadž každé smažené jídlo, každá nedobrota, co pozřu, mi moje tělo okamžitě připomene a náležitě vyčte výsevem ekzému. Některých věcí je ale obtížné se vzdát, to určitě zná každý. Takže se obloukem vracím k oné očistě střev. Přes spoustu blogů a diskuzí jsem je propletla až ke stránce zivotni-energie.cz, kde jsem se dočetla o jógové technice očisty, která se zdála být rychlá a účinná. Vzhledem k tomu, že jsem měla volné odpoledne, řekla jsem si, že to rovnou vyzkouším.
Princip je vcelku jednoduchý. Střídavě se pije teplá slaná voda a následně provádí 4 jednoduché jógové cviky, které jsou důležité k posunutí vody do střeva. Bez nich by zůstala v žaludku a ... to nechcete. Ani žaludek to nechce. Takhle se ale posouvá hned dál a vzhledem k obsažené soli ji střevo považuje za pevnou stravu a nevstřebá ji, jako by to udělalo s vodou bez soli.
Nejdřív se provede jedna série pití a cvičení, které se 6x opakuje, než dojde k tzv. "Prvnímu vyprázdnění". Poté vždy sklenička, cvičení a vyprázdnění. Doporučuje se až do chvíle, kdy to, co z vás vychází má stejnou barvu jako to, co vchází.
Nebudu tady přesně popisovat postup, ten je k nalezení na výše uvedené stránce nebo v knize od André Van Lysbetha "Cvičíme jógu" z roku 1973. Zajímavější asi bude říct osobnější zážitky, vzhledem k tomu, že jsem si po měsíci dnes prošla druhým očistným kolem.

1) Těžko uvěřit, že lžíce soli v litru vody je tak moc.
2) V knize je považováno za velmi nestandardní, když k vyprázdnění nedojde hned. Doporučují pak klystýr. Já říkám "nezoufejte a poslouchejte svoje tělo". Při prvním pokusu jsem čekala hodinu, než se ve mně něco pohnulo.
3) Na první vyprázdnění si vezměte plynovou masku. Protože to bude páchnout, jako by ve vás něco umřelo. A to před hodně dlouhou dobou. Člověka děsí, co v sobě musí mít za usazeniny.
4) Vyhraďte si celkem dost času. Zase - v knížce píšou přes hodinu, mně se zatím celý proces nepovedlo stáhnout pod tři hodiny, přičemž počítám i "návratovku" - nahození zpět do normálního režimu požitím půl hodiny po posledním vyprázdnění něčeho tuhého (rýže nebo těstovin).
5) Připravte se na to, že když střeva očistíte, budou logicky lépe vstřebávat. Čaje, alkohol, ale i jedy, takže bacha.
6) Během procesu se opravdu doslova nevzdalujte od toalety.
7) Chce to trochu přemáhání, dovést očistu k dokonalosti. První litr se ještě dá, druhý se sebezapřením, třetí už velmi ztěžka. V diskuzi pod článkem na životní energii cz psala jedna slečna, že zvládla 4 litry. Brr.
8) Hádám, že množství vody k propláchnutí "dočista" je individuální a závisí jak na člověku, peristaltice, tak i zanesení střev. Při prvním pokusu jsem zvládla dva litry a voda, co ze mě vycházela nebyla ani zdaleka čistá, spíš takový hnědý zákal. Dneska po druhém litru byla voda čirá a nažloutlá míň než ranní moč. Takže zřejmě změna k lepšímu.
9) Připravte se na žízeň. Bylo opravdu nesmírně těžké odolat a pít až po prvním jídle. Sůl z vás totiž navíc ještě vodu vytahuje. Ale pak ta chuť čisté studené vody... Nepřekonatelná.
10) A teď ta pozitiva:
- Vyloučíte hnijící zbytky jídel ze střev. I ze zákrut, kam fakt slunce nesvítí.
- Bez hnilobných procesů je prej menší riziko rakoviny střev. Dobrý, ne? To stojí za trochu diskomfortu.
- Stačí jíst mnohem míň, protože si střevo dokáže vytáhnout víc energie ze stejného množství jídla.
- Kůže se vyčistí. (Yes!) Aspoň do doby, než se střevo zas zanese, nebo než pozřu něco jako brambůrky, achjo.
- Prý se zlepší spánek, dech bude svěžejší a pot nebude tak cítit.
- A navíc to prý nefunguje jen na střeva, stimuluje játra a slinivku, tudíž orgány spolupracující na trávení.
Těžko říct, pozoruju určitě menší potřebu jídla a čistší kůži, dlouhodobě to na mou peristaltiku vliv nemá, je pořád stejně pomalá, hm.

Toť k mému reportu z již dvou zkušeností s Šankhaprakšálanou. Rozhodně doporučuji, moc si nedokážu představit, že by to mohlo někomu ublížit. Pozitiva jsou lákavá a rozhodně to je jednodušší, než držet třídenní půst. (Ale kdyby přece jen někdo chtěl, o půstu píšu tady a tady.)

Já teď už jen doufám, že příště už budu psát o tom, jak konečně jím zdravě :)