sobota 15. prosince 2012

Procitnutí


   Mám hrozný strach. Mám strach, co bude. Protože nemám ráda tenhle svět. Miluji život, to ano. Ale tenhle svět je zvrácený. Nechápu jeho hodnoty. Nerozumím společnosti. Ve většině ani nerozumím lidem. Není jednoduché si to umět přiznat. Ale pro mě je důležité si to uvědomit a zaznamenat, když už jednou za čas přijde procitnutí. Jako by se zvedla mlha a já viděla život jako celek. Ne jen můj život, ale život všech a všeho. A je to děsivé a krásné. Děsivě krásné. Jako bych se právě teď mohla rozhodnout, zda budu jedním z lidí zahleděných do svých problémů nebo zda se posunu na jinou úroveň a budu brát vše s právě takovým nadhledem, jako to vidím teď.
   Mohla bych na tohle všechno zapomenout. Bylo by to tak snadné o tom nepřemýšlet. Ale já nemůžu, bojím se dát si klapky na oči. Tak, jako se občas bojím usnout. Vždycky je šance, že sen, do kterého upadnu, se stane mojí realitou. Protože: co je to realita? Všechny smysly mohou být zmateny. Všechny smysly jsou jen elektrické signály putující do mozku.
   Rozmáhá se mi to v hlavě jako nádor. Stále častěji se sama sebe ptám, proč tu jsem, když tu nechci být. Ale pak si říkám, že jsou i dobré a krásné věci, pro které stojí za to si tenhle život prožít. Vesměs to nemá mnoho společného s lidmi a společností. Povětšinou je to příroda, její místy ještě neposkvrněná čistota. Její upřímnost. Hloubka a pocit bezpečí, které cítím z šumění lesů, z pohlazení větru, z vůně rozpálené smoly. Ten nejkrásnější pocit, když slunce ráno opět vyjde. A to zklamání, když vidím, že lidé jsou rozespalí a nevrlí, protože je brzy ráno a oni musí do práce. Chtěla bych jim říct: „No tak se podívejte! Vždyť tohle je to, co nám dalo život, slunce, to nejpřívětivější a nejhřejivější, co vás vůbec může potkat! Nechte ho proniknout do sebe, zavřete na chvíli oči a nechte paprsky proniknout víčky! Přece se nemůžete neusmát, když vidíte, že zrovna vyšlo, aby dalo život i novému dni!“ Mělo by to smysl? Slunce není jejich bohem, i když by mělo být. Jejich bohem jsou peníze. Je mi zle, když si uvědomím, že je to pravda.
   Ach ano, pravda. Pravda je jedna z těch pěkných věcí. Není jiná verze pravdy. Jiné verze pravdy jsou lži. A láska. Nádherná to věc. Ale pokřivená lidmi. Existuje jistě někde na dnech našich srdcí, neposkvrněná a neskutečně čistá, bez žárlivosti, bezelstná a nenárokující. Snažím se ji najít. Vydolovat zpod všech nánosů hrůz, co jsem viděla, co mi bylo vštěpeno a ukázáno. Zpod toho, co lidé dělají. Jak lásku przní. Nechci je následovat. Ale dělám to. Jako by to bylo zapleteno jak chaluhy do mé genetické informace.
   Bojím se. Neumím se nebát a nechat vše plynout a čekat, co přinese zítřek. Na to jsem moc člověkem.
   Bojím se, že až budu mít děti, nebudu jim umět vysvětlit důležitost duševního bohatství. Že jednoho dne, až přijde další procitnutí, je uvidím sedět u rozmanitých elektronických zařízení, nevnímající život a jeho podstatu. Bojím se, že v tu chvíli budu nenávidět je, i sebe.
   Mám stále častěji čím dál silnější pocit, že do tohohle světa nepatřím. Že nemám šanci to tu vydržet. Pokud nezahořknu nebo nepodlehnu přízemnímu lidství.
   Lidé v sobě mají mnoho. Mají dar cítit a vnímat, slyšet a vidět nádhery tohohle světa. Lidé zapomněli. Lidé to v sobě zahubili. Je mi to líto za nás všechny. Budu se snažit celý život, abych nezapomněla, ale nikdo mi nezaručí, že se mi to povede. Budu kráčet stezkou dobra, pravdy a lásky a každého se budu snažit probudit. Každého, kdo o to bude stát a kdo bude chtít oprášit svou duši a rozbušit své srdce, kdo bude chtít vymotat plevel ze své DNA.

   A jestli jste si po dočtení tohoto textu řekli sami sobě "bullshit", tak padejte z mého blogu a už se sem víckrát nevracejte, protože jste přesně z těch lidí, co mám ráda nejméně ;) (Sorry, jsem trochu Jožo v ráži.)

pondělí 3. prosince 2012

Vrabci se na plotě hádají, kolik že času jí zbývá


ten rozpor
jestli to všechno radši zaspat, nebo prožít
jestli vnímat střízlivě nebo se opít

mezi vločkami bych nejradši radostně
skákala a tančila a plakala slzy štěstí
jež se záhy mění na těžké kameny žalu
když vědomím bleskne třpytivá a studená samota

bílá pírka nesledují mě
andělé jen proletí kolem,
čtyřlístky zavlní se v trávě a skryjí mému zraku
ale neztrácím persistující naivitu
neztrácím víru, že jednou to přijde
a já zas budu šťastná
i když vím, že bych měla být za všech okolností,

protože štěstí je stav mysli, ne okolnost

pátek 16. listopadu 2012

The night is dark and full of terrors


Stékajíc ze rtů plní tvoje hrdlo
dusí a mrazí jako roztavená ocel

slunce zašlo za mraky a stmívá se
panika ti dává sílu nepřestat

roztřesenými prsty bojuješ se smyčkou kolem krku
ale bojíš se ji povolit
protože možná je to to jediné, na čem visíš nad propastí

pondělí 12. listopadu 2012

Čmárání do školního sešitu

Jedna z těch (nej)zásadnějších stránek ze sešitu na biochemii a fyziologii :)

úterý 30. října 2012

Úvahy strýčka Páji a mrazivé pondělní noci

Čtyři rudé nuly jak oči dvou ďáblíků oznamují zlom do nového dne. A že to byla rána až zapraštělo v kostech. Mrazí mne svou ledovou mlhou, co dýchá na spící automobily. Město je striktně klidné, jak má pondělní noci nařízeno být. 
Pestré listy sakur nepatřičně kontrastují s příliš brzkou bělobou kolem. Budíš ve mě touhu , ten známý pocit se mě zmocnil tisícem drobných drápků a drásá tak, až by se mi chtělo nebýt. Pára od úst mi znejistěla zrak a zahalila úplněk. Jen si bodej svoje oči do mých paží! Stejně Ti neodpustí a nespočinou na Tvé hrudi!
Praskají mrazem klouby Naděje. Bolí ji vše, už dále nemůže. A tak zůstane u mne. Pohostím ji silným rumem, dobrým tak, až se jí oči zalijí krvavými slzami.

pondělí 22. října 2012

neděle 21. října 2012

Goo Goo Dolls - Iris

And I'd give up forever to touch you
Cause I know that you feel me somehow
You're the closest to heaven that I'll ever be
And I don't want to go home right now

And all I can taste is this moment
And all I can breathe is your life
Cause sooner or later it's over
I just don't want to miss you tonight

And I don't want the world to see me
Cause I don't think that they'd understand
When everything's made to be broken
I just want you to know who I am

And you can't fight the tears that ain't coming
Or the moment of truth in your lies
When everything seems like the movies
Yeah you bleed just to know you're alive...

Krásná píseň s ještě krásnějším textem.


sobota 20. října 2012

pondělí 15. října 2012

...

Jednou mi krása rozednění
roztrhá vnitřnosti
a lidé kolem, hledící do země
a do svých hlav
se budou divit, na co umírám
a já jen pokrčím rameny
a budu plakat a myslet
na žhnoucí oblohu na východě
a válející se mlhu
nad Mží.

neděle 7. října 2012

pátek 5. října 2012

Moji milovaní:


Sestřička, Plzeň a podzim.

úterý 2. října 2012

Javorové korálky


podzim barví javory
barví mne
studí a kane slzy pokory
umírá
podzim je já

korálky bolestí
mrazí na zápěstí
a slunce něžně bodá posledními paprsky
vprostřed zad
v koncích prstů věčný chlad
snad rozehřeje dotyk strun kytary
a utiší smutku rozmary
co večer nutí mne
mít strach jít spát


pondělí 1. října 2012

pondělí 24. září 2012

Nepublikovaný letní výron


za zavřenými víčky
nekonečno noci hromadí se

budí k víře zůstat stát
obrnit se
ale neznecitlivět
dýchat
a vát jako noční letní průvan
co přibouchne okno

strach zaplaší oheň

neděle 23. září 2012

Bolest podzimu

potřebuju, abys mě potřeboval 
ale jak se to dělá? 
ne, tohle není skutečná otázka 
spíš jen bušení hlavou do zdi 

měsíc dorůstá 
zčesaná jablka voní 
a otázky sílí jak 
pára od úst v pět ráno před úsvitem

sobota 22. září 2012

pátek 21. září 2012

Happy hunger games!..

... Aneb něco o mém dobrovolném třídenním půstu.

Půst = dny jen o vodě, snaha o psychickou a fyzickou očistu. Půst není dieta!
95% mých přátel, kamarádů a známých si to absolutně nedokáže představit.
Proč to děláme? A jak to děláme? O co nám jde?

Když někomu řeknu, že držím půst, nastanou zpravidla 3 situace:
1) absolutní nepochopení: "Cože?! Proč to proboha děláš? Proč si takhle ubližuješ? Vždyť jídlo je tak dobrý! To bych nikdy neudělal!"
2) obdiv: "Jakože vůbec nejíš? Tak to bych nikdy nezvládla, ani jeden den! Leda by byla prázdná lednička..."
3) zvědavost: "Jak to zvládáš? Co cítíš? A to nemáš hlad?"
Většinou se kombinují reakce 1+2 a 2+3, ale každopádně mě vždycky spolehlivě donutí k úsměvu.

Půst se obyčejně drží 1, 3, 7, 21 a 40 dní. V těchto intervalech se tělo čistí a jsou ověřené mnoha půstaři. Člověk může vždy předávat zkušenosti jen z toho, co už zažil, tudíž se nebudu rozepisovat o teoriích půstů delších - to až ho budu mít za sebou :)
Jednodenní půst už jsem držela, ale musím říct, že mi to ani nepřišlo jako nějaká výzva. Možná si říkáte: 24 hodin bez jídla, to se mi leckdy stane, že se prostě nestihnu najíst. Ale to není půst jako takový. Chybí tam ta psychická složka, kdy to děláte vědomě, kdy se pokoušíte očistit se. Taky to podle toho probíhá, místo uvolnění pociťujete křeče v břiše a nevolnost. To se vám u půstu nestane, pokud se na něj dobře připravíte.

Jak jsem se připravovala?
Vhodná doba k držení půstu je ta, kdy neočekáváte žádné psychické ani fyzické vypětí. Ne, že by člověk měl ležet doma a myslet na to, že má hlad. Můžete normálně fungovat, jen se nepřepínat.
U mě tato doba přišla konečně po vyřízení všech nezbytností kolem školy. Je to taková dobrá tečka. Nebo spíš dobrý začátek.
To, že budu držet půst, jsem si rozmyslela dost dlouho předem, řekněme cca týden. Psychická příprava je ta nejdůležitější. Jaroslav Dušek tvrdí, že svoje tělo dokážete připravit na cokoli. Vaše tělo, to jste vy a nic jiného, tudíž můžete promlouvat ke každé buňce a připravit ji tak na to, že nebudete -kupříkladu- jíst. Naprosto s ním souhlasím, vždyť člověk je schopen přesvědčit sám sebe o lecčem, ačkoli to tak ve skutečnosti není. Dobrým příkladem za všechny jsou psychosomatické nemoci, ty, které si sami vsugerujeme  tak dokonale, že pak opravdu máme jejich příznaky.
Po psychické přípravě následuje fyzická - nájezdový den, kdy je na pořadu lehká strava, končila jsem večeří, která se skládala z eidamu a mléka. Od rána následovala konzumace pouze pitné neperlivé vody. Denně jsem jí vypila přes tři litry.

Jak to probíhalo a co jsem pociťovala?
1. den
Ráno kručení v žaludku, což ale velmi rychle ustalo, k večeru počínající bolest hlavy (musím říct, že pravděpodobně z velké části z jiného důvodu).
2. den
Celodenní lehká bolest hlavy, což je dle pust.cz normální, uvolňují se toxiny a hlava prostě bolí. Pro dost lidí je to nepřekonatelná část půstu, v tomto okamžiku nevydrží a začnou jíst.
Pociťuji také snížení tlaku, studené ruce a nohy, výraznější tlukot srdce.
Zbystřují se smysly, obzvláště čich.
Kapacita mozku, jindy zabraná přemýšlením o tom, kde si dám co k jídlu, je uvolněná pro jiné procesy. Cítím se velmi klidně a psychicky uvolněně.
3. den
Ráno slabost, chvíli mi trvalo, než jsem se dostala na "provozní teplotu".
Odpoledne na procházce tendence ke křečím lýtek, únava.
Večer úplně nejkrásnější pocit, lehkost, vyrovnanost. Kvůli tomuhle pocitu jsem si jistá, že se pustím i do půstu týdenního.
4.den - návratovka (ošemetná to věc)
Večer jsem si rozvařila jablka s pudinkem, že to bude dokonalá snídaně. Musím říct, že jsem se velmi přepočítala. Stačilo si k nim přičichnout a moje tělo silně protestovalo - něco, co voní takhle aromaticky rozhodně jíst nebude. Takže jsem do sebe natlačila suchý rohlík s mlékem a tělo bylo spokojeno. Po pár hodinách jsem si dala jogurt s piškoty, potom tvrdý sýr a trochu šunky a kolem poledne už to bylo v pohodě. Nicméně ani na večer jsem neměla pocit, že bych nutně musela dohánět to, co jsem za poslední 3 dny nesnědla, spíš naopak.

Musím důrazně podotknout, že jsem v žádném momentu půstu neměla pocit hladu. Chuť, to už je něco jiného, ale kdybych se vyhýbala pokušením jako prodávání ve stánku s pečivem a koláčky nebo společenskému smažení jablečných lívanců, bylo by to určitě jednodušší.

Optimistická tečka na závěr - výhody půstu:

  • spousta času navíc (fakt byste netušili, kolik času strávíte vařením/nakupováním jídla/jezením/přemýšlením o jídle...)
  • pročištění organismu
  • otevření očí - ve směru tom, že zjistíte, že lze nejíst; při důkladnějším osvícení pochopíte, že ani v běžném životě rozhodně nemusíme jíst tolik, kolik jíme, že je to jen zvyk
  • úspora peněz - já jsem třeba jeden den půstu trávila v Praze... To by se mi jinak prodražilo :)
  • výzva - když to dokážu já, proč ne vy?
  • pár kilo dole - já shodila něco kolem 2,5kg, jak s úbytkem naložíte po skončení půstu je už na vás, žádný jojo efekt bych ale nečekala
  • dodatečně zjištěno: přestalo mi křupat v krku a kolenou a vyčistila se mi kůže

Dotazy pište do komentářů, co budu vědět, na to ráda odpovím. Jinak velmi poučná je již zmíněná stránka pust.cz a pak jakékoli materiály od Jaroslava Duška.



sobota 15. září 2012

Čas odpovědět...


(dopis z roku 2011 do budoucnosti=současnosti)

pondělí 10. září 2012

Vyhlídky


rozbité zrcadlo
pořezané ruce
- to jsou zas vyhlídky
na dalších sedm let
budíš se, zadýchán, zpocen
noční děsy, přehlídky
masek a příliš obyčejný svět
jehož nechceš být součástí
a tak po sté tě napadlo

jestli střepy spíš nenosí štěstí
a kde je ta střední cesta
mezi nekonečným blouděním a otupěním
jak život v hledání neutopit
nestačilo by ho jednoduše žít?

(asi stačilo
ale jak se to jednoduše dělá?
netuším
ale snažím se na to přijít
hodně praktikuju
a tak)

neděle 19. srpna 2012

Probuzení

V každém okamžiku
se něco mění
každý může být posledním
anebo prvním probuzením
ze snění
fackou
nebo trestem do konce života
v každém může být ukryta
nekonečná samota
skok do prázdna
bolestná temnota



sobota 18. srpna 2012

Poslední šat

dva kolibříci
se třepotají v naději
slyšíš šum křídel
světlo oslepuje
a tichá hudba tě táhne k sobě
agónie bolesti přechází v extázi
kterou miluješ
v nekonečném kruhu
nechceš přestat bloudit
protože
co jiného by bylo smyslem

propnuté prsty v třasu
a na obzoru bouří
záblesky osvětlují krásu
nekonečných temnot

bojíš se zavřít oči
aby ti něco neuniklo
a pod nohama boří země
pohlcuje tě, ale ty stoupáš
chladný pot je tvým šatem

čtvrtek 5. července 2012

sth new

chvíli je to horší, chvíli lepší, 
ale v jednom mám jisto: 
takhle mi ještě nebylo 

nové pocity, 
ještě nějaké překvapení? 
A to jsem si myslela, že už nic nepřijde 
že už mám překvapení odžita 
že si je musím vyrábět sama 
to kvůli stagnaci 
nemůžu ji vystát totiž 

ale teď mi to probíjí hrudí 
chvílemi se musím kroutit, jak to bolí, 
zatínat pěsti a čekat až to přejde 
a bát se až to přejde 
až mi bude líp 
až mi bude stejně

úterý 26. června 2012

Těžká půlnoční úvaha u hrnku polévky z pytlíku

Kdo jsem?
Chci říct - jak mám chtít poznávat lidi až na dna jejich duší, když nejsem schopná říct, kdo jsem já sama?
Snažíme se snad skrze poznávání ostatních poznat sebe?
Nejsme nakonec jen mozaikou střepin zrcadel, v níž se v každém kusu odráží ti, co máme na blízku?
Modeluje nás jen okolní svět?
... A co se pak tedy stane, když jsme sami? Myslím tím úplně sami se sebou?
Možná proto se všichni samoty tak strašně bojíme. Možná proto v ní mnozí zešíleli.

sobota 23. června 2012

Tenhle způsob léta...

Nic mi nepřipomene léto víc, než vůně jahod.

pátek 8. června 2012

Společnice


Chceš mě obejmout?
Mám strach, že bys objal vzduch.
Ne, necítím se prázdně, jen jaksi neskutečně.

Zamilovala jsem se do dokonalosti květin, které mi stojí na stole. Nejsem schopná od nich odtrhnout pohled. Tak sametové... 



Stačí se dívat a vím přesně co bych cítila pod prsty, kdybych ty okvětní lístky pohladila. Jak snadno umí tyhle němé tváře přijímat lásku. A jak snadno se smím usmát, když je vidím. Jsou to dokonalé společnice. Přijmou i mojí bolest, vyslechnou všechna má slova a přesto zůstávají stále stejně nádherné.


Miluji je, protože jsou tak skutečné.

čtvrtek 24. května 2012

neděle 20. května 2012

sobota 19. května 2012

Pehe Taurian

zakřiknutá v rozpuku
dříme

lotos zkázy
žiletky v náruči
kameny na oči

bolest sládne a štípe
jako skořice

zapletena v hlouposti
na řetězu střídmosti

se topí

zakřiknutá v rozpuku
není ji slyšet

pátek 11. května 2012

Šeříkové úvahy slečny K.


Seděla jsem na okně v 5.patře a kouřila Mírovo cigaretu. Ti dva kokoti spali a já přemejšlela o smrti. I pak, když jsem šla bosá domů a brečela, a brala to jako vigílii, jsem na každym mostě nad řekou řešila komu bych ublížila a jak moc bych ulehčila sobě. Dost jsem si přála, aby mě odpravil někdo jinej a nebyla to moje vina - tím by se lecos vyřešilo.
Vím, že mě pár lidí má rádo a že si teď myslí, že jsem mentálně narušená a rve mě to na kusy, když si představím, jak pro mě truchlí, ale často mívám pocit, že tenhle život prostě není pro mě, jenže já se smrti fakt nebojím, tak nějak důvěrně znám ten chlad v končetinách a krátící se dech...

Hm. Myslím, že by mě na tomhle světě udržela i jen ta nádherná vůně šeříku. Tak to se mi samotný trochu ulevilo.

pondělí 7. května 2012

Býčí oko


Slunce stojí ve znamení Býka
pálí na pozadí hvězd

ležím na vinici
srdcem mi prochází ekliptika

Dívám se do něj a tečou mi slzy
bolesti před kterou neutíkám

horké slzy zbabělce a mučedníka
milujícího své utrpení


pondělí 23. dubna 2012

Retrospektiva

Statusy na g-talku skýtají opravdu zajímavý úhel pohledu do minulosti... Obzvláště v průřezu dvou let.
Vybrala jsem ty nejzajímavější, abyste se taky trochu pobavili. Nicméně tato pohádka nekončí vesele.


Podotýkám, že některé zdánlivě související spolu vůbec nesouvisí a některé, zdánlivě nesouvisející, zase souvisí... Čert aby se v tom vyznal.


18/2/2010
someone's tryin to kill me
-
28/2/2010
nedostupná
-
1/3/2010
eeeeeeej :)))
-
17/3/2010
ouuuuuu :(
-
5/4/2010
Sure as I'm breathing, sure as I'm sad, I've got this wisdom in my flesh...
-
17/4/2010
Tak to vidíš, už jsme tady oba, kde je radost a kde je zloba a kde je pravda, kdo z nás ji má?
-
26/4/2010
Některá světla svítí jen černě, drž se mě, veď mě v tom svým světě a až se ti noc bude zdát moc studená, nečekej na nic, vem nohy na ramena...
-
2/5/2010
Chemie aneb já ten gympl DODĚLÁM!
-
3/5/2010
Fockin procrastination!!!
-
8/5/2010
prej maturita
-
18/5/2010
Nechci mýti nádobí, chci míti maturitu...
-
19/5/2010
Existenční deprese
-
22/5/2010
Your skill in literature has increased to 0,0001!
-
26/5/2010
už to mam za pár
-
26/5/2010
už to MÁM!
-
27/5/2010
Krize...
-
29/5/2010
Odpočívám v pokoji
-
10/6/2010
Achjo, oběd... :/
-
20/6/2010
Život nemá žádnou povinnost dát nám to, co od něj očekáváme.
-
21/6/2010
přijata na LFP, hehe
-
21/6/2010
Emocionální prohry většinou člověka nezabijou fyzicky - ovšem je pravdou, že se tu hazarduje s hodnotou rovnocennou fyzickému zdraví - ale porovnáme-li možnost zisku a procento zábavy spojené s nekonečně velkým rozměrem fantazie a psychických schopností hraní si, skoro mám chuť existovat více po psychické než tělesné stránce.
-
26/7/2010
HLAD
-
27/7/2010
hlad a chuť
-
3/8/2010
It's getting worse...
-
4/9/2010
Příští týden! Se budou psát dějiny
-
14/9/2010
And what is happiness to you?
-
29/9/2010
Na vlnách LFP
-
6/10/2010
Naštěstí nejsem tak zlá
-
14/10/2010
Existovat znamená být vnímán
-
25/10/2010
Anča za A!
-
26/10/2010
Losing my religion
-
31/10/2010
Vidíš, vidíš, zase jsi nic nepochopil...
-
1/11/2010
Dokonalý pat
-
15/11/2010
Srdce je víc než kompasy
-
17/11/2010
To asi obejmout vítr je skoro víc, vylézt do korun a nechat se houpat, v lese hladit kůru borovic, co když...
-
19/11/2010
Che, che. Chemie.
-
20/11/2010
La, la. Latina.
-
24/11/2010
A tak mi hrabe
-
1/12/2010
Telofáze osobnosti
-
2/12/2010
Fúze osobností
-
7/12/2010
Nemám ráda mrtvoly ve vaně
-
10/12/2010
Dny, měsíce a roky tají jak špinavý sníh na slunci a z věcí, které byly, nezůstane kolikrát ani jen stín; člověk furt něco hledá a když to najde, tak je mu to málo, utíká vrací se běží a křičí... Jako by to za to stálo...
-
12/12/2010
Anima
-
20/12/2010
Love actually
-
22/12/2010
Nedostupná
-
28/12/2010
GIT <3
-
25/1/2011
LFP lvl 0,5 completed!
-
18/2/2011
Red Bull! Výjimečně ne tequilla :P
-
19/3/2011
Je jaro a cesty jsou rozbité, jako loni...
-
18/5/2011
Relax...
-
22/5/2011
CNS
-
26/5/2011
Relax...
-
28/5/2011
PNS
-
6/6/2011
Nejen svatí při mě...
-
8/6/2011
I don't believe that anybody feels
The way I do about you now

-
11/6/2011
Ančo nechoď na diskooo
-
14/6/2011
Haha. Opravdu si to nedělám jednodušší.
-
20/6/2011
už není kam ustupovat...
-
23/6/2011
Vyřadit tlumivý ascendentní systém retikulární formace!
-
27/6/2011
... poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni...
-
28/6/2011
Haven't you people ever heard of closing a goddamn door?!
-
14/7/2011
Bhuuu, Blbl. Pfff. Ghrbfff.
-
19/7/2011
Hell, yeah! :)
-
29/8/2011
I'll never be the same again...
-
8/9/2011
Good bye blue sky
-
19/9/2011
Just a mirror for the sun...
-
3/10/2011
Hurá, škola!
-
3/11/2011
Haven't you heard that I'm the new cancer?
-
6/11/2011
Sit tibi terra levis...
-
12/11/2011
Past the point of no return
-
5/12/2011
Přece nezlenivim už ve dvaceti?!
-
13/1/2012
wtf.. jo aha, pátek 13..
-
16/1/2012
Příliš sentimentu škodí...
-
23/1/2012
Definitivně potvrzeno - už mi hrabe %)
-
23/1/2012
Eyes on fire
-
1/2/2012
Chapter 2
-
25/2/2012
We are a hurricane drop our anchors in the storm...
-
27/2/2012
Co k tomu dodat, snad zase jenom slova...



středa 18. dubna 2012

...Nejde o to "co", ale "s kým"


Když jsem s vámi, to je jiné,
čas běží tak plynule,
bez těch známých zalknutí a záškubů,
které mi jak tisíce decibelů projíždí tělem.

S vámi je to skvělé,
žije a dýchá se mi přirozeně a lehce,
nemyslím na to, že mě bolí hrudník,
jak namáhavě zvedá ta kila, co na něm leží.

S vámi bych zastavila čas,
umřela pro ty pocity, co mi dáváte.

S vámi je to snadné,
asi tak snadné, jak by mělo žití být.

Roztomilosti z okraje serologie



... aneb už jsem dlooouho nekreslila koníky :)

čtvrtek 12. dubna 2012

Sny

Noční déšť a Ty
objímám po paměti
obrysy tvého těla
jsou na prchavou chvíli mé
a tvoje paže kamenné
tisknou mě jak bych navždy chtěla

a aby tvá ústa nezapomněla
jak na šíji mne pálila
kůži do ruda barvila

úterý 10. dubna 2012

Takový normální rozhovor...



Bro?

Dan
e?


no.. zejtra víš co

Dan
no?


no.. asi ne no

Dan
ajo
tak jindy no
:D


:D

neděle 8. dubna 2012

Statusy g-talku promlouvají


Adekja
Existenční krize

Iris
Absolutní lenost

Jantar
Statické nejistoty

... My mě bavíme, dámy... :))

neděle 25. března 2012

Na plese

nejdřív mi bylo hrozně, protože jsem cítila, jak mi chybí
tak jsem mu řekla, jestli se nechce jít projít a pokecat si
a on že na to zrovna myslí
tak jsme šli courat městem
povídali jsme si o tom, jak jsme se měli poslední měsíc
pak jsme strašně dlouho stáli nad řekou a objímali se
a chvíli to skoro vypadalo, že se k sobě vrátíme
ale oba jsme si uvědomili, že to asi nejde
ale že nám na sobě navzájem hodně záleží
a mě najednou bylo hrozně fajn
cítila jsem se tak jistě a vyrovnaně
bylo skvělý vědět, že ho vlastně neztrácím

nevím, jak to dokázal
určitě v tom byla magie

neděle 4. března 2012

Ten pocit, kdy prostě nemůžeš přestat
leda tak aby ses prudce nadechl
do ticha

Přednáška z biochemie


Prof. Černý: "Už tím, že se člověk narodí, riskuje, že umře."


čtvrtek 1. března 2012

There is no pain


...Relax.
I need some information first.
Just the basic facts
Can you show me where it hurts?...

sobota 25. února 2012

Point of no return (2008)

Ruka v ruce mé,
moje ruce spojené,
v gotický oblouk zlomené
se v slzách přede mnou
rozpouští

pondělí 13. února 2012

Old Porto

Portské, víno těžké
jak železná bota

jazyk rozváže,
mysl spoutá

dává povznést,
působí pád

jeho chuť sladká
nezná chlad

rozvášní všednost
závanem naděje

že na tomhle dně
konečně pravda je

pondělí 23. ledna 2012

Na lajně

Facebook. Ta zelená tečka u jména je vtipná. Jako by si člověk vytvořil reflex. Třeba když má komu co napsat a po očku kouká a ona tam najednou naskočí a srdce poskočí, tep se zrychlí, dýchání taktéž. Co záleží na tom, že je to jen přes pár jedniček a nul, ten druhý tam teď je, zelená tečka u jeho jména svítí a ty do ní vpíjíš oči. Je tam, nehledě na to kde na světě. Je právě tam, tak blízko, tak strašně blízko pár slovům, která můžou změnit cokoli.

Prostě mi ta zelená tečka přijde vtipná.

Blue Foundation


Skvělá hudba pro relax, doporučuji. Zrovna jsem tuhle kapelu našla, přes písničku Eyes on fire, která rozhodně stojí za zmínku (ze soundtracku k filmu Twilight).

středa 4. ledna 2012

Dopisy do světa


.. aneb jak jsem psala mým kamarádům z jamboree. Paní pošťačka zřejmě už dlouho neviděla mapu světa :)


Archivní víno 2008: Žblepty ze schůzky s andělem

Čas šel pozpátku, řasy na obloze byly černý
Odpovědi se třepetají nad hladinou zrcadlící tmu
brzdy křičí do noci jak raněná zvěř
NEJSEM IMPULZIVNÍ
spadané listí se válí po ulicích nepatřičně jako odpadky
dveře do kostela byly otevřený