Stékajíc ze rtů plní tvoje hrdlo
dusí a mrazí jako roztavená ocel
slunce zašlo za mraky a stmívá se
panika ti dává sílu nepřestat
roztřesenými prsty bojuješ se
smyčkou kolem krku
ale bojíš se ji povolit
protože možná je to to jediné, na
čem visíš nad propastí
Žádné komentáře:
Okomentovat