pondělí 1. října 2018

Arboretum snů

Arboretum snů

Jak velké sousto
ukousnu
jak vysoký práh
ještě překročím
kolik tíhy na ramenech vah
unesu
než se rozlomí
kolik chladu
v kotníkách
z ledových vod
a princů
z ledových království
a ledových vín
slíbaných z jejich úst

Ráno to všechno vezme
teplo tvých rukou

pondělí 23. července 2018

Věci co nechceš ať se stanou ty se stejně stanou...

A vyděsí mě
Když zjistím
Že jsi jen další malej vyplašenej kluk
Srneček ladnej a nádhernej
Ale křehkej jako odlesk slunce na průzračný studánce
Těsně než se zatáhne

Tak prchavý, tak zázračný
Můj ty světě
Hned bych se zamilovala znova
Do klidu, co s tebou cítím
Do světa, co s tebou vidím

... ale sám víš, že mě na klid neužije
Potřebuju pohyb, tenzi, jít až na hranici
Kdybych s tebou žila
Musela bych žít bez tebe
A tak tu pláču a nemám plán
A bojím se jak malá vystrašená srnka na štvanici

A ty víš, že když spolu mlčíme
Není to to hezký harmonický ticho
Je to prázdno, co vyplňuje prostor mezi náma
A rezonuje
A ta křehká skleněná bublina
Hrozí roztříštěním
Možná až praskne
Budem zas k sobě mít o kousek blíž
Anebo...

Dál

pondělí 16. července 2018

Co dovolí mi slzy

Jsem magor jsem magor jsem magor
Proč to dělám?
Ztěžuju si život
Co je už tak těžkej
Dobrovolně
Miluju chlapi, co to se mnou nevydrží
Bojuju za naději co umírá
I když poslední
Takže
Je ještě před čím utíkat?
Když mě to takhle baví?
Jako se svaly zocelují když bolí,
Je to snad stejné s duší
Jenže srdce víc když buší
Dřív jeho čas přijde
Snad aspoň litovat nebudu
No to by bylo špatný
Protože litovat lze jen věcí co člověk neudělal
Tak jedeme dál
Zahazujem splíny a pocity viny
Co nabalí se do kufru
A kostlivci do skříní
Což, bolí to, bolí
Jak psa když bijou
Po žebrech holí
Ale já bych žila za cokoli
Tak jedeme dál
Protančit boty a celý bál
Jít do dálky sama, dál a dál
Až k moři cítit spršku slanou
Co dělat nemám na vybranou
Člověk míní, život mění
A já, co dovolí mi slzy
Přijdu a políbím už brzy
Déšť a vůni setmění

pátek 27. dubna 2018

Moje mantra, můj vnitřní hlas

Tohle, přítomnost, to je všechno, co dostaneš. Není žádné zítra a příště. Nemusí ani nastat. Teď je teď a to je ta chvíle, kdy musíš jednat. Protože víc ti nikdo nedá. Tohle je top, maximum. Všechno. Udělej to nejlepší, co dokážeš. Vylepši svět o trochu. Posuň o kousek dál sebe, nebo někomu změň život. Anebo udělej něco hezkého, co ale nikdy nikdo neocení. Zahřej svoji duši. Zaraduj se, usměj se, zhluboka se nadechni. A nevyčítej si, když to zrovna nejde, neciť se kvůli tomu hůř. Svět to unese.

pátek 6. dubna 2018

Pustit

Uvázaná na konci lana za tvým kotníkem
Vláčím se dobrovolně v prachu
Pomalu umírám v bolestech
Zmlácena, odřená

A přitom by stačilo se pustit
A nechat tě jít
Všiml by sis, že závaží zmizelo?
Bylo by ti líp?
Možná je na čase se zeptat spíš
A bylo by mi líp?

Vložím své srdce
Do kolébky na ledovci
A nechám je tam houpat

Neboť vše má svůj smysl,
Jednou pro mě
Podruhé pro tebe
Bolest vyžaduje
Aby byla procítěna
A aby nás posunula dál