Suma 2019

Sumírování předchozích let zde: 2018, 2017, 2016, 2015, 2014 a 2013.

Letošní rok byl velmi hustý na všechny typy počitků, na všechny strany, nahoru i dolů, na totální dno i do samého nebe. V jeden rok jsem vycestovala na jih od rovníku i za severní polární kruh. Hrábla jsem si na dno sil fyzických, třeba v Angole nebo ve stěně Mt. Watzmann, i psychických při kumulaci nezvládnutí státnic, stěhování, rozchodu. Na druhou stranu jsem brečela z přemíry krásy při pozorování polární záře v Grónsku a zesílila při pokoření půlmaratonu. 
Nepřestává mne fascinovat, kolik se toho dá stihnout a zároveň mít pocit, že pořád dělám málo, že nežiju dost. Děkuji vám všem, za to, že mi pomáháte, že mě učíte, nastavujete zrcadlo, dáváte přesně ty lekce, které potřebuji. Omlouvám se, že ne vždy mám sílu to vydržet, že ne vždy dokážu jednat nejlíp, jak dokážu. Je to cesta, která se proměňuje, jsem si toho vědoma, tak snad i vy. Díky za vaši trpělivost. Bez vás všech bych to nebyla já :) A když náhodou utíkám do samoty, vězte, že je mi tam dobře. Je to společnost, kterou si dobrovolně vybírám a která mě učí zrovna tak, jako vy.


Aktivity

Běh: 147,2km (8,7km/výběh; půlmaraton)
Kolo: 834km (640km Angolou)
Pěšky: 301,5km (Lubango, Strakonice, Brdy, Grónsko, Křivoklátsko, Šumava)

FrisB 4x
Fitbox 3x

Lezení:

• skály 2x (Kapucínské + Osobovská skála)
• stromolezení 1x
• boulder 2x
• klasik 5x
• big wall 1x (Watzmann)

7x otužování (poslední 21.11.)

První širák 31.3., poslední 31.12.

Výlety a expedice

Angola
Brdy Jordán + Tok
Kokotsko
Tišnov výlet s bro
Kraków
Dalešice stěhování
Kamenický Šenov
Kapucínské skály
Grónsko
Ptice
Kdyně
Po zrušené trati do Eslarnu
Watzmann Ostwand
Palvínov
Skryje – Týřov
Domaslav
Milevo
Silvestr Falkenstein

Kultura, festivaly a sociálno

Strakonice zabijačka
Svatba sestřenice
Skautský ples
Sklípek Přítluky
Avatar festival
Iris svatba
Holostock festival
Letná demonstrace
Tábor
VlakFest
Narození Jolanky
Čištění Mže na lodích
Busking Fest
Stěhování Terezky ke mně
Caveman
Sraz z gymplu
5x taneční
6x zpívaná

Škola a práce

Fail státnice červen
Státnice cajk září

Flandera fyzio kurzy

Vánoční trhy stánek brigáda
Resslova fyzio - první skutečná práce :D

Srdce a mysl

Mínus jedna symbióza
Plus mínus jedna radost z Nebřežin

Přednáška V. Cílka
Pesso Boyden seminář + terapie
Kurz hlubinné psychologie
Spousta knih k přečtení :)

Milníky

Návrat bratra z Afriky
Definitivní konec studií (! po 8 letech na různých VŠ :D !), titul Mgr.
Stěhování z Brna zpět do Plzně
Hledání a najití práce
Založení živnosti

Náhodná fotodokumentace roku 2019

Suma 2016

... kdyby vás náhodou zajímaly předchozí roky, sumírování vedu už od roku 2013 ( zde 2014 a 2015) ...

Vybrané aktivity:

Lezení: 41x (10x skála, stěna 7x venku a 17x uvnitř, boulder 1x venku a 6x uvnitř)

Běh: 28x, celkem naběháno 163.3km (5.8km/výběh)

Kolo: doba používání 11.4.-6.11.

Co se událo nového:

01/16 - new skill - keramický kurz v Horní Bříze
02/16 - první návštěva antických lázní s mými drahými ženami
03/16 - první zahraniční "procházka" na sněžnicích v Totes Gebirge
04/16 - první překážkový závod Predator Run
05/16 - poprvé po Plzni v párty tramvaji
06/16 - svatba mého drahého bratra!
06/16 - nový titul (a třeba ne poslední)
07/16 - nová role "nezaměstnané"
08/16 - nová zkušenost se sólo cestováním do zahraničí
09/16 - nový muž (doufám, že poslední)
10/16 - nová škola = nový jazyk ke šprechtění :D
10/16 - nová očistná metoda Šankhaprakšálana
11/16 - první jízda autem
12/16 - zvolení do nové skautské funkce
12/16 - první Vánoce mimo domov

Nově navštívená místa:

Ostrava, Amsterdam, Haag, Rotterdam, Antwerpy, Lovaň, Lucemburk, Trevír

Kultura:

Opravdu skautský ples, Koncert Blue Effect, Koncert Kieslowski, Skautský Perplex 3, Respekt Tour, balet Šípková Růženka, koncert Brutus, skautské Vyplutí, Slunce ve skle, Slavnosti jablek na Krasíkově, přednáška Arnošta Vašíčka, kino Dítě Bridget Jones, koncert Walda Gang a Alkehol, kino Příchozí, Skautský Perplex 4, Otevření Beer Factory, Přednáška Honzy Trávníčka, Caveman, Fantom Opery v Praze, vánoční trhy v Regensburku
... rozhodně lepší, než předchozí roky!

Rok 2016 v obrazech:

Zimní táboření na jižní Šumavě

Keramika

Na sněžnicích v Totes Gebirge

Za taji ruiny hotelu Nimrod

Letní bouřka

Letní ráno po párty :)

Lezení na krušnohorských Strašidlech

Holandsko

S bratříčkem na kokořínských pískách

Východ slunce před lezením na Žďáru

DOD tuelu Ejpovice s drahým

Ostrý východ Slunce

Z Lucemburku výlet do Trevíru - Porta Nigra

Počátky focení a stříbrský Urbex

Listopadová Šumava se spaním na Poledníku

Silvestr 2016 s mou polovičkou

... jo ahá ... :)

A jak rok dával, tak i bral, obral mě o oba mé drahé dědečky. Myslím na Vás! Ať je vám zem lehká.

Dětské a naivní

Psáno před několika dny...

Potřebovala bych něco hezkého. Teď. Heute. Etwas Schönes, naskakujou mi v hlavě slovíčka. Spolu s němčinou mi za očima probíhají obrázky dneska projetých křižovatek a situací, kdy jsem brzo pustila spojku nebo nedala přednost zprava. Doléhá na mne hektičnost posledních pár týdnů a propadám se dolů, do mého známého "comfortably numb" stavu, chuti na všechno se vykašlat, spát, pít, přemýšlet o životě a ignorovat všechno zvenčí.
Tak. Třeba je to s tímhle mým stavem jinak, než jsem si myslela. Třeba není defektem, ale naopak obranným mechanismem, jak nezapomenout na to, že v téhle myslící schránce, co o půlnoci místo potřebného spánku píše svoje výlevy, je duše, která potřebuje péči. Čas pro sebe. Zamyslet se. Ta myšlenka občas probleskne jak paprsek hladinou kalné řeky: kam se to zatraceně řítím? Dokážu to ještě ovládat?
Jasně, člověk má jisté představy a sny o tom, kde bude za pár let. Měla jsem vždycky za to, že by si za tím měl stát a příliš z nich neslevovat, snažit se je zrealizovat úměrně podmínkám. Nepřipadalo mi to nemožné, zřejmě proto, že jsem vždycky měla kontrolu nad tím, co se v mém životě děje. Dobře, tak aspoň pocit kontroly - never mind. Jenže tenhle rok se současně začalo dít víc věcí, které ovládám spíše méně, než více. Jako noha zachycená v třmenu... Pár z nich je ještě ovladatelných, jako autoškola a jazykovka, kam chodím. Asi nejméně ovladatelnou je můj muž. Příjemně neovladatelnou, nutno podotknout. On ne, že by měnil úhly pohledu na moje sny - moje sny dostaly pěknou archivní krabičku s nadpisem "dětské a naivní" a už se na ně práší v nějakém méně používaném koutě mojí hlavy. A stavíme nanovo.
Tím se vracím ke své úvaze. Jak moc bych měla lpět na tom, co jsem si kdysi přála? Co když to bylo úplně mimo? Čeho si můžu dovolit se vzdát, aby to neublížilo našemu vztahu? Čeho se musím vzdát? Který sen si můžu nechat a jít za ním? Kam mě žene moje současná situace? Skoro to vypadá, že mi nahrává na ideální život jako ze škatulky... To ale budu muset ještě hodně ze sebe odřezat, abych se do té škatulky vešla. Což není úplně můj styl, co si budeme povídat.
Zřejmě nezbyde, než čekat, vytvářet kompromisy, sny přiohnout a vytvořit něco nového, vyhovujícího, krásného a funkčního - nějak se to tu přece musí přežít, aby měl člověk aspoň trochu aspoň jednou každej den radost ze života...

Pohádka o perlách a zlatavých strážcích

Stalo se to desátý den od překročení hranic z Čech. Procházela jsem se za měkkého západu slunce Lovaní a směřovala k mému dočasnému domovu. Poslední večer. Poslední noc. Další postel, ve které budu usínat, bude moje. V mém bytě, v Plzni.
Nadhodila jsem si na ramenou batoh a znova se rozhlédla po cihlových budovách kolem mě. Nepřestávaly mě fascinovat. Dokázala bych se na ně dívat klidně ještě 14 dní. Ještě 14 dní, možná měsíc, možná i déle bych dokázala být hostem v téhle krásné zemi, v Belgii. Nepromarnila jsem tu ani minutu, každá byla užita do sytosti.

... Tak, jak se to ostatně snažím dělat s každou perleťovou minutou, která se sype z roztrženého náhrdelníku života. Nechat ji se protočit ve vzduchu, zalesknout, sledovat její výjimečnost, zahlédnout v ní můj vlastní odraz reality a pak ji nechat s cinknutím dopadnout na zem. Tyhle perly tady a v Nizozemí byly tak snadno líbivé. Tak snadno k obdivování. Krásně se prožívaly. I ty líné, osobní chvilky hledání v mapách, hledání na internetu, hledání vlakových spojení. Ty chvíle sdílení, otevřenosti a vlídnosti ke ztracené cizince. A pak, ty okamžiky neskutečných odlesků, výjevů, co se zarývají hluboko. Myšlenek, které mohly být o samotě v cizí zemi probuzeny. Probuzeny, uspořádány, zformovány, zapsány. Ty unavené chvíle, kdy nohy odmítaly udělat další krok a já je poslechla a na chvíli nechala spočinout a mezitím se bavila sledováním náhodných kolemjdoucích a v pár vteřinách si představovala jejich životní příběh.

Je mnoho obyčejné dokonalosti na světě.

A v tuhle chvíli, na Brusselsestraat v Lovani, při přemítání nad tím, že už za chvíli nebudu její součástí, se to stalo. Pocítila jsem najednou obrovský příval radosti, který vyplňoval celý můj hrudník a zevnitř tlačil na žebra, jak chtěl ven. Celkem nový pocit, obyčejně stejnou měrou tlačí smutek na žebra zvenčí, když je svazuje. Tlačí a bolí. Ale teď... Jen čirá radost, výboj, hluboký a rozlehlý pocit štěstí, které trvá. Protože když odezněl, zůstalo po něm zvláštní místo za horními žebry. Zlatavé, vzdušné, dávající pocit bezpečí. Možná, kdybych věděla, jaký pocit je otevřít v sobě nějakou čakru, mohl by to být tenhle.
A je tam, pořád. Občas myšlenkou do toho místa sáhnu a cítím, že tam stále je.