středa 28. července 2010

My lidé

Rodíme se a umíráme, my lidé, přemnožení škůdci planety Země. A je nás stále více a naše díla jsou stále méně hmotná. A až nás jednou konečně něco vyhubí, nezbyde po nás nic. Jen možná pár větrem ošlehaných pyramid, pár podivných soch ze železa a spoustu součástek z plastu, hlavně taková malá placatá kolečka s jemnými rýhami a malinké zlaté plíšky, které už nikdy nikdo nepřečte - jak a proč by vlastně měl či chtěl. Asi bychom měli začít tesat všechny ty naše vědomosti a poznatky do skal, jinak i ony zemřou spolu s naší civilizací, upadnou v zapomnění, protože tu nebude nikdo, kdo by řekl, jak daleko došly naše výzkumy v oblastech genetiky a astronomie. Snad ti, co přijdou po nás, budou mít přírodu ve větší úctě. Snad budou rádi dýchat čerstvý vzduch a pít vodu z potoků. Pokud budou mít tu možnost a my jim tu alespoň něco z čistého bohatství Gaiy zanecháme.

úterý 27. července 2010

Cesta srdce

Zaplaň, má naděje
ať roztají ledové hradby
pokoř můj strach
a veď mne cestou srdce.
Struna osudu zapěje
uvalí nás do své klatby
sevře okovy
a dá vizi svobody
bez bolesti
zápěstí

Tarot

Pod žhnoucím sluncem
vprostřed pouště studna
a nad ní v konopné smyčce
kotník viselce
z vyděšených úst kape krev
supi už se slétají
ale žízeň
vítězí

neděle 18. července 2010

Pár letních haiku z Vysočiny

molo rybníka
hvězdy se vpíjí do slov
čekám na tebe



japonské hůlky
ukryté mezi rákosem
ve vlasech ženy



skrze hladinu
zrcadlící oblaka
kapra neuvidíš