pátek 24. dubna 2015

Volný pád

padám dolů
do sebe
do temných zákoutí
noční můry se zas
hlásí o slovo

slunce svítí
a všechno kvete
a já nemůžu ven
tma je tu
uvnitř mě
a ruce i oči chladné
jed začíná působit

dívej se na mne
a nepoznáš
jen když mne
uvidíš samotnou sedět
v parku a přemýšlet
zjistíš
že se nesměji
a v očích mám nepřítomný stín

možná když mi
půjčíš trochu
radosti
vrátím ti ji
i s úroky vděku
a kdo ví
třeba i lásky
ať už je to cokoliv

můžem v parku
sedět dva
nechám se objímat
a budu mlčky kreslit
léto
ale ani nevím
jestli je to to
co chci

plynu světem
jak rychlá řeka
a nemám čeho
se zachytit