Nový rok nastevřel dveře...

... Po dlouhé době se mi chtělo vyrobit PF :) Letošní rok mě naučil strašně moc věcí. Budu se snažit mít je na paměti, nezapomenout je, ale ani neustrnout. Budu se učit, poučovat, odpouštět, hledat, naslouchat, dívat se, divit se, snažit se chápat a pochopit. Protože tak je mi dobře, tak konečně cítím nějaký cíl, tak vidím smysl.

Zima s andělem

cáry mlhy
ovíjí zápěstí
teplo z krbu
zbytečných bolestí

chybí strana
v knize mých zítřků
ulicí hnána
větrem bez kontextu

sedám ti na klín
anděli prokletý
hřej mě až do jara
v náruči z perutí

Moji mentoři

Nietzsche (Nečasové úvahy)
"Kdo vás nutí, abyste soudili? Jako soudcové byste museli stát výše než ten, koho máte soudit; zatímco vy jste pouze přišli později."

Weiss (Poselství Mistrů)
"Odpustit neznamená zapomenout, ale porozumět."
"Doufat je v pořádku, očekávat nikoli."

Co schází

Jsem naruby.

Jsem relaxovaná, v naprostém klidu, nic mi nehrozí, nemám důvod být ve stresu. Přesto moje srdce buší, jako bych míjela nějakou zásadní skutečnost, jako bych měla někam běžet a něco udělat. Jako by moje nečinnost byla neopustitelnou chybou.
Čekám na spoustu věcí. Některé nikdy nepřijdou, ale není řešením, jít jim naproti.
Nechávám volně řetězit myšlenky. Jsou melodické, hladké, útulné.
Už zase se mi chce utíkat a vzpouzet. Jen není dost odvahy.
Chce se mi zůstávat v nadhledu, ale pořád padám dolů a z přízemnosti a zase složitě škrábu nahoru. Dole se mi moc nelíbí. Ale jsou tam lidi. Mám ráda lidi.

Hvězdy se mi odráží na kůži. Z břicha stéká víno, které nabrečely.
Pára z úst se stává mlhou.
Samota křídly andělů.
Na břehu řeky namrzají kameny, ramena tuhnou.
Chci jít domů, jen nevím, kde to je. Ale tady a teď by mělo být krásně. Co tomu schází?