A vyděsí mě
Když zjistím
Že jsi jen další malej vyplašenej kluk
Srneček ladnej a nádhernej
Ale křehkej jako odlesk slunce na průzračný studánce
Těsně než se zatáhne
Tak prchavý, tak zázračný
Můj ty světě
Hned bych se zamilovala znova
Do klidu, co s tebou cítím
Do světa, co s tebou vidím
... ale sám víš, že mě na klid neužije
Potřebuju pohyb, tenzi, jít až na hranici
Kdybych s tebou žila
Musela bych žít bez tebe
A tak tu pláču a nemám plán
A bojím se jak malá vystrašená srnka na štvanici
A ty víš, že když spolu mlčíme
Není to to hezký harmonický ticho
Je to prázdno, co vyplňuje prostor mezi náma
A rezonuje
A ta křehká skleněná bublina
Hrozí roztříštěním
Možná až praskne
Budem zas k sobě mít o kousek blíž
Anebo...
Dál