pondělí 23. července 2018

Věci co nechceš ať se stanou ty se stejně stanou...

A vyděsí mě
Když zjistím
Že jsi jen další malej vyplašenej kluk
Srneček ladnej a nádhernej
Ale křehkej jako odlesk slunce na průzračný studánce
Těsně než se zatáhne

Tak prchavý, tak zázračný
Můj ty světě
Hned bych se zamilovala znova
Do klidu, co s tebou cítím
Do světa, co s tebou vidím

... ale sám víš, že mě na klid neužije
Potřebuju pohyb, tenzi, jít až na hranici
Kdybych s tebou žila
Musela bych žít bez tebe
A tak tu pláču a nemám plán
A bojím se jak malá vystrašená srnka na štvanici

A ty víš, že když spolu mlčíme
Není to to hezký harmonický ticho
Je to prázdno, co vyplňuje prostor mezi náma
A rezonuje
A ta křehká skleněná bublina
Hrozí roztříštěním
Možná až praskne
Budem zas k sobě mít o kousek blíž
Anebo...

Dál

pondělí 16. července 2018

Co dovolí mi slzy

Jsem magor jsem magor jsem magor
Proč to dělám?
Ztěžuju si život
Co je už tak těžkej
Dobrovolně
Miluju chlapi, co to se mnou nevydrží
Bojuju za naději co umírá
I když poslední
Takže
Je ještě před čím utíkat?
Když mě to takhle baví?
Jako se svaly zocelují když bolí,
Je to snad stejné s duší
Jenže srdce víc když buší
Dřív jeho čas přijde
Snad aspoň litovat nebudu
No to by bylo špatný
Protože litovat lze jen věcí co člověk neudělal
Tak jedeme dál
Zahazujem splíny a pocity viny
Co nabalí se do kufru
A kostlivci do skříní
Což, bolí to, bolí
Jak psa když bijou
Po žebrech holí
Ale já bych žila za cokoli
Tak jedeme dál
Protančit boty a celý bál
Jít do dálky sama, dál a dál
Až k moři cítit spršku slanou
Co dělat nemám na vybranou
Člověk míní, život mění
A já, co dovolí mi slzy
Přijdu a políbím už brzy
Déšť a vůni setmění