úterý 26. května 2009

Aprílová noc plná poťouchlostí x)

Všechno to začalo poradou v Borském parku. Z porady jsme totiž kvůli Vóďovi, který měl následující den - čili dnes - slavit narozeniny, udělali tak trochu piknik. Znáte to - lahvinka Sangrie, freesbee, kytara... Pak jsme samozřejmě pokračovali ve městě, v Jekyllovi. Byli jsme tedy jen tři, já, bratr a Vóďa, ale hrozně jsme si chtěli zahrát fotbálek. Tak bratr splašil nějakou slečnu, která skálopevně tvrdila, že fotbálek neumí a že pro hraní nemá buňky, přesto to tam sřílela jako nic. Jmenovala se Marie. No, po pár zápasech jsme museli společnou hru zapít. Já s Maruškou jsme si naporoučely Metaxu, chlapci si dali stříbrnou tequillu. Pak se slečna sbalila a odešla, konstatovali jsme, že už ji asi nikdy nepotkáme... Chvíli jsme debatovali nad fotbálkem, protože jsme byli zas jen 3... Když šel bratr obhlédnout situaci, tak se vrátil s tím, že bychom někoho museli vyloženě vytáhnout od stolu. Tak jsme na baru dali ještě zlatou tequillu.
A riba
a bajo
al centro
al dentro
a jede se domů.
Zjišťuju, že mám hrozně poťouchlou náladu. Ale fakt hrozně. Hned první, co mě napadá, je zalígrovat náš byt, ale pořádně. Zamknu nahoře, dole, řetízek, vyvěsim telefon. Můj bratr, jak to vidí, se začne smát a vymýšlet podobné poťouchlosti. V kuchyni místo kořenek věšíme klíče, místo klíčů chňapky, do rychlovarky dáváme vajíčko, prohazujeme obsah skříněk, kde jsou skleničky a talíře, na linku vedle sebe vyskládáváme všechny léky do dlooouhé řady, teploměr, kde obyčejně je venkovní teplota, přepínáme na vnitřní, na minutník nastavujeme 7h 15min, aby to byl +/- budík pro mámu. Kořenky přemisťujeme do koupelny mezi laky a make-upy, některé krémy naopak stěhujeme do ledničky. V ledničce dávám místo vajíček mlíčka do kafe, na lednici magnety připevňuju zástěru. Na stůl dáváme velkou dózu na špagety a na ní květník, přemisťujeme obrazy a hodiny, digitální hodiny obracíme vzhůru nohama. Skládáme na sebe krabičky od čajů, na lednici umisťujeme rakety na tenis. V předsíni misto ozdobných předmětů stavíme PET lahve, uklízíme všechny boty (táta je na uklízení bot děsnej pedant). Před vchodem do obýváku roztahuju deštník a na něj věším tátovo klíče. Župan z koupelny měním za bundu. Místo houby na mytí dávám ocelový kartáč na semiš, k pastám přidávám krém na boty. V koupelně na zavřené míse trůní svíčka ve tvaru sfingy. Tohle byly asi největší koniny, co jsme spáchali. Hrozně se tomu tlemíme a jdem spát.
Ráno, když se probudím, doma už nikdo není. Když vylezu z pokoje do předsíně, vidím tohle:


a k tomu mi od mámy přijde sms: Zahraj si na boto Popelku.
Akorát nevím, jestli to bylo myšleno ve srandě, nebo ty boty ze skříně vyházela ve vzteku... Uvidíme :D
Každopádně jsem boty precizně spárovala a uklidila. Máma se snažila dát všechno tak nějak do pořádku, ale moc se jí to ráno nedařilo x) Tak všechno zas uklízim, jak má bejt. Vždyť se jim to všechno jenom zdálo :D

sobota 23. května 2009

Por que quiero espaniol

Z dálek klamných

volají hlasy

ruce hladí duši

nevíš komu patří

no sabes quiénes son


marné čekání

la espera vana

na čest a nezištnost

por la honor y limpieza


naivitou protkaná

a po každé bodné ráně

jen necitlivá jizva

solo la cicatriz insensible


chorý optimismus

se pere s realitou

s fantazií

con la fantasía

y muere


v záplavě plyšáků šeptám si:

Estoy en la luna...“

a pláču smích

y lloro la risa

¿entiendes?


Porque tengo que amar...

Porque lágrimas no van...

Porque, mi grande sol


(por que quiero espaniol)




neděle 17. května 2009

Klidný večer

to zase jednou nebyl. I když původně měl být, nicméně z představy večera stráveného u počítače a následně spánkem, který má daleko k slastnému hltání hodin v bezvědomí jsem opravdu nadšená nebyla. Takže když přišla sms od Žabky "Kedul jsi dneska v Plzni?", vyskočila jsem nejmíň na úroveň garniže. Měla jsem nutkání jí odepsat něco jako "No jasne, kde bych mela bejt?" jenže pak mi došlo, že to, že jsem v sobotu večer doma je vlastně dost výjimečný... Tak jsem střízlivě odepsala pouze: "Ano, ty take? :) " A už to bylo. Vidina večera, kterej je sice klidnej, ale dost nezáživnej a rozhodně není šance, že by se něco semlelo, se rozplynula jako dým z vodnice. Hurá!
Do města jsem dorazila k deváté hodině večerní, setkala se s Žabkou. Samozřejmě jsme musely všechno náležitě probrat, takže jsme si šly ještě na hodinku sednout do Kamenný k touaregu. No Pepa z nás asi musel mít radost, byly jsme jedinými hosty. Nebejt nás, mohl to klidně zabalit a jít domů... No co...
Pak jsem říkala, že bychom to měly jít zapít, že mam žízeň na pivo. Nejdřív jsem složitě vymejšlela kam půjdem, ale rozřešení bylo tak snadný, až sem se musela smát - Hifáč přece! :D Žabka mě varovala, že jí bude stačit jedno pivo na celej večer - já jsem jí to teda nevěřila (ale byla to pravda).
V Hifáči seděl Bill obložen slečnami jak sendvič :D Nechaly jsme si natočit 11° Gambrinus a šly si sednout vedle a poslechnout nějaký drnkálisty, co se tam snažili o blues či co.
Když dohráli, tak jsme s Žabkou opět začaly něco řešit, ale najednou k nám přišel kluk a spustil něco jako: "Hello girls! We are four german guys and we are here only for one day in Pilsen, so we want to drink a beer of course and we want to know some true czech girls... So, do you want to sit with us and talk with us?"Chvíli jsme se na sebe s Žabkou dívaly, ale pak jsme se zvedly a šly. A rozhodně nelituju :D byl to dost zajímavej pokec...

Rico and Rainer

Naučila jsem se třeba, co je taková "Question for free" - get question, give true answer and after the question is answered, everything is deleted... Intresting :) Ptal se mě, proč jsme si k nim přisedly, když se nás zeptal, jestli chceme. Chvíli jsem nad tím uvažovala, ptala jsem se i Žabky... Ale jediná pravdivá odpověď byla asi: "Why not?" Tak jsem to začali s Rainerem pitvat, že vlastně existujou dvě sorty lidí, jedna, která si řekne - proč bych to měl dělat? a druhá si řekne - proč ne, kurňa? It is an expirience, an opportunity a že oba patříme do tý druhý XD


Nicméně povedla se skvělá funny story večera. Some czech guy came to us with little box. When he opened it we saw a grass. He said sth like: "It is not the highest level, but it could be smoked..." and he emptied the box on a table. German guys looked very glad. But suddenly Rainer said: "But... I don't have papers.. Rico, do you have some papers?" In this moment me and Žabka start to laugh, nearly rolling on the floor.


"Hey guys, now you can watching the grass how it grows..." a Žabka si přisadila: "Yeah, smells good, doesn't it?" Byly jsme mrtvý smíchy, ale Rainer s Rikem taky. Koupili si trávu, ale neměli papírky XD OMG... Nakonec je teda někde vysomrovali...


Povyměňovali jsme si mailový adresy a Rainer vyhrožoval, že jestli mu nepošlu ty fotky, tak bude jezdit každej víkend do Plzně, v sobotu večer si sedne do hifáče a bude čekat jestli nepřijdu XD Pak jseme zamířily na noční spoj číslo 3. Jenže cestou jsme potkaly skupinku velmi podnapilých chlípných mužů. Žabka mi řekla, že mě domů samotnou nepustí a abych jela s ní přespat k Mlokovi. Tak jsem to volala domů (odvaha v mym stavu). Pak přijelo eNko. Nastoupily jsme v domnění, že je to 100%ně N3. Jenže když se za námi zavřely dveře a bus se rozjel, tak jsme zjistily, že N3 jede za náma. "Kurňa, do čeho jsme to nastoupily?!" A zase výtlem. Nějaká paní už tam nesnesla dál naší nejistotu, tak nám laskavě sdělila, že tohle je taky N3, že jezdí dvě za sebou. Pak jsme přijely k Mlokovi, ten z nás byl děsně nadšenej, ale řikal "no co mam s váma dělat" na to, že jsme místo jedný přijely dvě. Roztopil vodnici a udělal nám nějakou specialitku - sušený švestky zabalený ve slanině osmažený na pánvi... Hmmm... Já už jsem pila jen vodu a snažila se přerušit šňůru mých záchvatů smíchu... Přesně v půl 4 začali řvát ptáci. Mlok to prorokoval XD Usínali jsme možná někdy kolem 4.
No pařba skvělá, ale ty rána... Nějak jsme se v půl 9 vzbudili (ne, že bych nějak moc spala...) a s Žabkou odešly na tramvaj.
Rozhodně se toho semlelo dost a za klidný večery neměnim! :D

sobota 16. května 2009

I love rock'n'roll!

Tak se nám konečně podařilo si s Adriel zapařit. Parádní páteční večer :)
Rozjíždíme to v Rockáči v Alfě, kde je poměrně vysoká koncentrace Metallistů (asi tak 100%) - původně jsem teda myslela, že tam hrajou rock, ale každej se občas splete... Házejí svym hárem a my se s Adriel snažíme okoukat jejich "taneční styl", protože zjisťujeme, že nic jinýho na to "tancovat" ani nejde XD Pak se přesouváme do Žumberský stodoly (přes "21", která je zavřená a ještě kecáme s Artenes, která seběhla z Divadelního klubu, kde byla s Terkou a Lulou). Končíme v Mefistu.
U Žumbery potkáme dva kluky, který se hned seznamujou, sympaťáci. Říkaj, že je to tam nebaví a pak najednou zničeho nic vysublimujou... Sme z toho trochu zklamaný. V Mefistu to vaří, super! Škoda, že mam propustku jen do 12 hodin. Ikdyž ono je to asi dobře, ví bůh, kolik prachů bych propila. A kdo by mě pak tahal dom.
V poslední 16tce potkávám spoustu známých, mimo jiné i spolužačku ze základky s kamarádkou. V ruce třímají nedopitý půllitr Staropramenu. Vypadají dooost jetě. "Tak vy čorujete půllitry, jo?" směju se. Katka -skoro- pohotově opáčí: "Neee, my jsme tam jen nechtěly nechat nedopitý pivo." Aha, tak to jo XD pak se bavíme o míře opilosti. Katka: "Tywoe, tdle je moe 9 pivo a semnuo to neděá ae vůbec niz..." To jsem si nějak nevšimla x) A Janička, jak se představila kamarádka: "To já měla polovinu, co ona a dívej na mě..." A tak jsem ráda, že jsem pouze v povznesené náladě po mém jednom juicu s vodkou v Rockáči, jedné odporné 10° tamtéž (kdy já už se konečně poučim a nebudu ji tam pít?) a jedné 12° u Žumbery, kde se mi jeden chlap svěřoval, že nerozezná 10° od 12° a že vlastně teda pivo vůbec nepije. No, moc dobrej podnět pro diskuzi to nebyl, vzhledem k tomu, že pivo miluju XD
Prostě fajn večer, spláchnul ze mě aspoň část splínu.
Ale to je špatný... Já myslela, že se to alkoholem léčit nedá..?

Adriel sosá v Rockáči bavoráka brčkem - "Jé, ono fakt mizí ňák rychle..." O_o

pondělí 11. května 2009

Pračolek

Na začátku byla volba. Pak nejistota, očekávání a těžký batoh na zádech zhýčkaných prolenošenou zimou. Ať vlakem nebo autobusem, každý časem potkáváme někoho, kdo míří stejným směrem. Poznáme se snadno: krosny ověšené lany, sekerami, vodou naložení, jako muly.
Setkání s celým Pračolkem, rozdělení na družinky, zvážení bagáže, přidělení proviantu. A cesta. Noci pod širým nebem na čerstvém severočeském vzduchu, vaření na ohni a po celodenní chůzi kóma namísto spánku. Duše je jezdec, tělo je kůň. Jen kůň bývá k večeru znaven... Duše však nachází cestu ven z ulity všedních městských dní, dívá se, překvapeně rozhlíží, co že za divy to na světě vlastně je – pod bosýma nohama tráva, listí, jehličí, pod rukama kůra dubu, smrku, buku a vůně šeříku, smoly... Když se v lese rozhostí ticho, tolik druhů ptáků podle zpěvu lze slyšet, i šeptání tisíců mravenčích nohou pracujících na mraveništi... Kolik odstínů nebe a stínů v lese lze okem rozeznat, když den propadá noci. Studený třpyt hvězd či teplé jiskření ohně, záblesk před studenou sprchou deště... To všechno jsem cítila a viděla. A ještě esence čehosi, čemu se říká souznění. Ozvěny rodících se přátelství. A pokračuje to stále tím samým – očekáváním.