Aprílová noc plná poťouchlostí x)

Všechno to začalo poradou v Borském parku. Z porady jsme totiž kvůli Vóďovi, který měl následující den - čili dnes - slavit narozeniny, udělali tak trochu piknik. Znáte to - lahvinka Sangrie, freesbee, kytara... Pak jsme samozřejmě pokračovali ve městě, v Jekyllovi. Byli jsme tedy jen tři, já, bratr a Vóďa, ale hrozně jsme si chtěli zahrát fotbálek. Tak bratr splašil nějakou slečnu, která skálopevně tvrdila, že fotbálek neumí a že pro hraní nemá buňky, přesto to tam sřílela jako nic. Jmenovala se Marie. No, po pár zápasech jsme museli společnou hru zapít. Já s Maruškou jsme si naporoučely Metaxu, chlapci si dali stříbrnou tequillu. Pak se slečna sbalila a odešla, konstatovali jsme, že už ji asi nikdy nepotkáme... Chvíli jsme debatovali nad fotbálkem, protože jsme byli zas jen 3... Když šel bratr obhlédnout situaci, tak se vrátil s tím, že bychom někoho museli vyloženě vytáhnout od stolu. Tak jsme na baru dali ještě zlatou tequillu.

A riba
a bajo
al centro
al dentro

a jede se domů.
Zjišťuju, že mám hrozně poťouchlou náladu. Ale fakt hrozně. Hned první, co mě napadá, je zalígrovat náš byt, ale pořádně. Zamknu nahoře, dole, řetízek, vyvěsim telefon. Můj bratr, jak to vidí, se začne smát a vymýšlet podobné poťouchlosti. V kuchyni místo kořenek věšíme klíče, místo klíčů chňapky, do rychlovarky dáváme vajíčko, prohazujeme obsah skříněk, kde jsou skleničky a talíře, na linku vedle sebe vyskládáváme všechny léky do dlooouhé řady, teploměr, kde obyčejně je venkovní teplota, přepínáme na vnitřní, na minutník nastavujeme 7h 15min, aby to byl +/- budík pro mámu. Kořenky přemisťujeme do koupelny mezi laky a make-upy, některé krémy naopak stěhujeme do ledničky. V ledničce dávám místo vajíček mlíčka do kafe, na lednici magnety připevňuju zástěru. Na stůl dáváme velkou dózu na špagety a na ní květník, přemisťujeme obrazy a hodiny, digitální hodiny obracíme vzhůru nohama. Skládáme na sebe krabičky od čajů, na lednici umisťujeme rakety na tenis. V předsíni misto ozdobných předmětů stavíme PET lahve, uklízíme všechny boty (táta je na uklízení bot děsnej pedant). Před vchodem do obýváku roztahuju deštník a na něj věším tátovo klíče. Župan z koupelny měním za bundu. Místo houby na mytí dávám ocelový kartáč na semiš, k pastám přidávám krém na boty. V koupelně na zavřené míse trůní svíčka ve tvaru sfingy. Tohle byly asi největší koniny, co jsme spáchali. Hrozně se tomu tlemíme a jdem spát.
Ráno, když se probudím, doma už nikdo není. Když vylezu z pokoje do předsíně, vidím tohle:


a k tomu mi od mámy přijde sms: Zahraj si na boto Popelku.
Akorát nevím, jestli to bylo myšleno ve srandě, nebo ty boty ze skříně vyházela ve vzteku... Uvidíme :D
Každopádně jsem boty precizně spárovala a uklidila. Máma se snažila dát všechno tak nějak do pořádku, ale moc se jí to ráno nedařilo x) Tak všechno zas uklízim, jak má bejt. Vždyť se jim to všechno jenom zdálo :D