neděle 27. ledna 2008

Spoutaní

Plníš přání

mávnutím dlaní

myšlenky mé svádíš

svými


duši plníš touhou,

nevyslyšenou, nekonečnou, dlouhou

prosící o pomoc


nocí se vznáší

s lehkým vánkem okřídlení plaší

hřebci


V bílých smutečních šatech

vypouštím poslední svobody nádech

rozsypala se mi odvaha

už neuteču.

úterý 22. ledna 2008

Whispering stars

What are you looking for, our lord?

The fire in your eyes is fading away,

wind in the trees under your crown

is singing about the end.

But you, our king,

have to die royally...

čtvrtek 17. ledna 2008

Školní dvůr do školního okna...


Vždycky si můžete myslet, co chcete...

neděle 13. ledna 2008

K pláči

Jsem zmatená, ztracená a rozbitá

Spím a v snění bdím

Miluji a v lásce myslím na jiného

dalekého

Proč toužím po nedosažitelném

Proč věřím neskutečnému

a zatracuji reálné

Dovoluji fantaziím,

aby mě obraly o rozum

Sama sebe nechávám zraňovat to nejcennější

a ještě k tomu

se mi to líbí...

neděle 6. ledna 2008

V Srbech 8.7.2007

Hvězdy blednou

a ranní chlad

se zakousl do kostí.

Bylo by lepší snad

sedět tu ve dvou

(bylo by se o koho hřát),

ale já sama

usínám opřená

o zeď kostela.

pátek 4. ledna 2008

Ďábel (1/2007)

Při toulkách noční Prahou jsem potkala ďábla. Stál shrben na mokrých kostkách, trápených oranžovým světlem lampy, chladných z nevyspání, v družném hovoru mezi sebou. On mlčící, pozorující svůj stín. Neslyšel moje kroky, neslyšel můj dech, tep. Zastavila jsem, zornice se rozšířily a oči v úžasu studovaly a obdivovaly jeho tělo, každou jeho část, tak dokonale zpracovanou a vykreslenou, jak se hladká kůže leskla, vypadala chvíli jako hlubiny oceánu, které jsem nikdy neviděla, a chvíli jako útroby pralesa... Pak pozvedl zrak od země, prohlédl snad až mým nitrem někam za mne, jeho oči se zatřpytily zeleně a modře, a bylo v nich tolik... smutku...

Dotančila jsem k němu. Zašeptal, že je neúplný, prázdný a vyčerpaný. Hledal vše, čím by mohl žít, myslel, že už to má, že je tomu nadosah... Pak mu jeho poslední krok utonul ve tmě a jeho modrá duše zabloudila. Zašeptala jsem, že mu ukáži život. Přivinula jsem se k jeho sálající hrudi – lucerna nás osvětlovala jak reflektor na jevišti věků – vzal mne do náruče a vykročil z kužele svítilny do tmavozeleného ráje. Šel po mechu mezi ševelícími stromy k hluboké tůni, stejné jako on – mlčící, zelenomodré, čekající na zčeření hladiny. Položil mne k ní...


Při toulkách noční Prahou jsem uvažovala, co se stane, když ďábel pozná život.


Pantheon (Řím 9/2007)

Sídlo všech bohů...

Nosorožec (2007)


Moje celoroční práce (giocondy + uhel). Visí v jednom pěkném domě v Dýšině :)

Tenebrae (2/2007)

V prázdných očích

jí leží snění

tíha každého úderu v žilách

prožívá se okamžiky

jen jejího těla chvění

a vzlyky


zničená chladem prázdnoty své mysli

v touze odejít

do uzavřených sfér a světů

nedokáže zahřát smysly

z rozdrásaných spánků divoce

uniká a barví sanice

Na začátku byla tma a ta byla prázdná a beztvará...

Myslím, že to byl dobrý nápad, nudit se s blogem určitě nebudu :) Hned se do toho pustím, ať je na co se tady dívat! A taky nesmím být pozadu za svým bratrem, samozřejmě! :D