neděle 13. ledna 2008

K pláči

Jsem zmatená, ztracená a rozbitá

Spím a v snění bdím

Miluji a v lásce myslím na jiného

dalekého

Proč toužím po nedosažitelném

Proč věřím neskutečnému

a zatracuji reálné

Dovoluji fantaziím,

aby mě obraly o rozum

Sama sebe nechávám zraňovat to nejcennější

a ještě k tomu

se mi to líbí...

3 komentáře:

  1. Někdy, po půlnoci když s měsícem hrajem' na schovávanou, by se mi chtělo něco podobného šeptat do polštáře...

    OdpovědětSmazat
  2. K pláči? Nevím. Ty pocity důvěrně znám. Ale je to dávno, ...
    Moc pěkné, díky za připomenutí.

    OdpovědětSmazat
  3. jsou proklete, boure ve kterych se ocitame, slysim prasknuti, to se srdce lame... neutop se,sestricko

    OdpovědětSmazat