neděle 25. března 2012

Na plese

nejdřív mi bylo hrozně, protože jsem cítila, jak mi chybí
tak jsem mu řekla, jestli se nechce jít projít a pokecat si
a on že na to zrovna myslí
tak jsme šli courat městem
povídali jsme si o tom, jak jsme se měli poslední měsíc
pak jsme strašně dlouho stáli nad řekou a objímali se
a chvíli to skoro vypadalo, že se k sobě vrátíme
ale oba jsme si uvědomili, že to asi nejde
ale že nám na sobě navzájem hodně záleží
a mě najednou bylo hrozně fajn
cítila jsem se tak jistě a vyrovnaně
bylo skvělý vědět, že ho vlastně neztrácím

nevím, jak to dokázal
určitě v tom byla magie

2 komentáře:

  1. Samozřejmě mohu obsah chápat tak sotva z 5%. Ale nečemu podobnému jsem nedávno čelil taky. S jiným řešením, a možná i lepším výsledkem. Někdy je potřeba navést lidi na dno deváté jámy.

    OdpovědětSmazat
  2. co lepšího by mohlo být, můj milý?

    OdpovědětSmazat