dva kolibříci
se třepotají v naději
slyšíš šum křídel
světlo oslepuje
a tichá hudba tě táhne k sobě
agónie bolesti přechází v extázi
kterou miluješ
v nekonečném kruhu
nechceš přestat bloudit
protože
co jiného by bylo smyslem
propnuté prsty v třasu
a na obzoru bouří
záblesky osvětlují krásu
nekonečných temnot
bojíš se zavřít oči
aby ti něco neuniklo
a pod nohama boří země
pohlcuje tě, ale ty stoupáš
chladný pot je tvým šatem
Žádné komentáře:
Okomentovat