Čtyři rudé nuly jak oči dvou ďáblíků oznamují zlom do nového dne. A že to byla rána až zapraštělo v kostech. Mrazí mne svou ledovou mlhou, co dýchá na spící automobily. Město je striktně klidné, jak má pondělní noci nařízeno být.
Pestré listy sakur nepatřičně kontrastují s příliš brzkou bělobou kolem. Budíš ve mě touhu , ten známý pocit se mě zmocnil tisícem drobných drápků a drásá tak, až by se mi chtělo nebýt. Pára od úst mi znejistěla zrak a zahalila úplněk. Jen si bodej svoje oči do mých paží! Stejně Ti neodpustí a nespočinou na Tvé hrudi!
Praskají mrazem klouby Naděje. Bolí ji vše, už dále nemůže. A tak zůstane u mne. Pohostím ji silným rumem, dobrým tak, až se jí oči zalijí krvavými slzami.
Žádné komentáře:
Okomentovat