Společnice

Chceš mě obejmout?

Mám strach, že bys objal vzduch.

Ne, necítím se prázdně, jen jaksi neskutečně.

Zamilovala jsem se do dokonalosti květin, které mi stojí na stole. Nejsem schopná od nich odtrhnout pohled. Tak sametové... 

Stačí se dívat a vím přesně co bych cítila pod prsty, kdybych ty okvětní lístky pohladila. Jak snadno umí tyhle němé tváře přijímat lásku. A jak snadno se smím usmát, když je vidím. Jsou to dokonalé společnice. Přijmou i mojí bolest, vyslechnou všechna má slova a přesto zůstávají stále stejně nádherné.

Miluji je, protože jsou tak skutečné.