Možná bych si dnes přála...

Splynout se stíny

být nic

být někdo jiný

Roztát se zimou

ztratit klíč

pohřbít se hlínou

být sfouknutou svící

utéct pryč

slza schnoucí na líci

zapomenout strach

obrátit se v prach

Nepokoje

Být před sebou o krok napřed

nezešílet

mít kontrolu ve své hlavě

Krutě potlačovat každé povstání

není těžké,

vždyť mě nikdo nebrání

Ale vlastně

není snadné

jsem to já, kdo mým věžňům vládne

a bude to moje hlava,

která padne

Jsme šťastni

Život splaven, zadýchán

splývá znaven na zádech,

kde nesl těžké osudy.

Pramen vyschl,

zapomenut,

v bílé mlze obyčejnství.

Co z nás zbylo?

Bože? Lásko? Duše?

Křehkost shozená z útesu.

Sníh pod letním sluncem.

Ale jsme šťastni.