Večer nad kohouty

Stav uvědomění

Pehe Taurian

zakřiknutá v rozpuku
dříme

lotos zkázy
žiletky v náruči
kameny na oči

bolest sládne a štípe
jako skořice

zapletena v hlouposti
na řetězu střídmosti

se topí

zakřiknutá v rozpuku
není ji slyšet

Kterak se růžová v bílou změnila

Šeříkové úvahy slečny K.

Seděla jsem na okně v 5.patře a kouřila Mírovo cigaretu. Ti dva kokoti spali a já přemejšlela o smrti. I pak, když jsem šla bosá domů a brečela, a brala to jako vigílii, jsem na každym mostě nad řekou řešila komu bych ublížila a jak moc bych ulehčila sobě. Dost jsem si přála, aby mě odpravil někdo jinej a nebyla to moje vina - tím by se lecos vyřešilo.

Vím, že mě pár lidí má rádo a že si teď myslí, že jsem mentálně narušená a rve mě to na kusy, když si představím, jak pro mě truchlí, ale často mívám pocit, že tenhle život prostě není pro mě, jenže já se smrti fakt nebojím, tak nějak důvěrně znám ten chlad v končetinách a krátící se dech...

Hm. Myslím, že by mě na tomhle světě udržela i jen ta nádherná vůně šeříku. Tak to se mi samotný trochu ulevilo.

Býčí oko

Slunce stojí ve znamení Býka
pálí na pozadí hvězd

ležím na vinici
srdcem mi prochází ekliptika

Dívám se do něj a tečou mi slzy
bolesti před kterou neutíkám

horké slzy zbabělce a mučedníka
milujícího své utrpení