chvíli je to horší, chvíli lepší,
ale v jednom mám jisto:
takhle mi ještě nebylo
nové pocity,
ještě nějaké překvapení?
A to jsem si myslela, že už nic nepřijde
že už mám překvapení odžita
že si je musím vyrábět sama
to kvůli stagnaci
nemůžu ji vystát totiž
ale teď mi to probíjí hrudí
chvílemi se musím kroutit, jak to bolí,
zatínat pěsti a čekat až to přejde
a bát se až to přejde
až mi bude líp
až mi bude stejně
