za zavřenými víčky
nekonečno noci hromadí se
budí k víře zůstat stát
obrnit se
ale neznecitlivět
dýchat
a vát jako noční letní průvan
co přibouchne okno
strach zaplaší oheň
pondělí 24. září 2012
neděle 23. září 2012
Bolest podzimu
potřebuju, abys mě potřeboval
ale jak se to dělá?
ne, tohle není skutečná otázka
spíš jen bušení hlavou do zdi
měsíc dorůstá
zčesaná jablka voní
a otázky sílí jak
pára od úst v pět ráno před úsvitem
sobota 22. září 2012
pátek 21. září 2012
Happy hunger games!..
... Aneb něco o mém dobrovolném třídenním půstu.
Půst = dny jen o vodě, snaha o psychickou a fyzickou očistu. Půst není dieta!
95% mých přátel, kamarádů a známých si to absolutně nedokáže představit.
Proč to děláme? A jak to děláme? O co nám jde?
Když někomu řeknu, že držím půst, nastanou zpravidla 3 situace:
1) absolutní nepochopení: "Cože?! Proč to proboha děláš? Proč si takhle ubližuješ? Vždyť jídlo je tak dobrý! To bych nikdy neudělal!"
2) obdiv: "Jakože vůbec nejíš? Tak to bych nikdy nezvládla, ani jeden den! Leda by byla prázdná lednička..."
3) zvědavost: "Jak to zvládáš? Co cítíš? A to nemáš hlad?"
Většinou se kombinují reakce 1+2 a 2+3, ale každopádně mě vždycky spolehlivě donutí k úsměvu.
Půst se obyčejně drží 1, 3, 7, 21 a 40 dní. V těchto intervalech se tělo čistí a jsou ověřené mnoha půstaři. Člověk může vždy předávat zkušenosti jen z toho, co už zažil, tudíž se nebudu rozepisovat o teoriích půstů delších - to až ho budu mít za sebou :)
Jednodenní půst už jsem držela, ale musím říct, že mi to ani nepřišlo jako nějaká výzva. Možná si říkáte: 24 hodin bez jídla, to se mi leckdy stane, že se prostě nestihnu najíst. Ale to není půst jako takový. Chybí tam ta psychická složka, kdy to děláte vědomě, kdy se pokoušíte očistit se. Taky to podle toho probíhá, místo uvolnění pociťujete křeče v břiše a nevolnost. To se vám u půstu nestane, pokud se na něj dobře připravíte.
Jak jsem se připravovala?
Vhodná doba k držení půstu je ta, kdy neočekáváte žádné psychické ani fyzické vypětí. Ne, že by člověk měl ležet doma a myslet na to, že má hlad. Můžete normálně fungovat, jen se nepřepínat.
U mě tato doba přišla konečně po vyřízení všech nezbytností kolem školy. Je to taková dobrá tečka. Nebo spíš dobrý začátek.
To, že budu držet půst, jsem si rozmyslela dost dlouho předem, řekněme cca týden. Psychická příprava je ta nejdůležitější. Jaroslav Dušek tvrdí, že svoje tělo dokážete připravit na cokoli. Vaše tělo, to jste vy a nic jiného, tudíž můžete promlouvat ke každé buňce a připravit ji tak na to, že nebudete -kupříkladu- jíst. Naprosto s ním souhlasím, vždyť člověk je schopen přesvědčit sám sebe o lecčem, ačkoli to tak ve skutečnosti není. Dobrým příkladem za všechny jsou psychosomatické nemoci, ty, které si sami vsugerujeme tak dokonale, že pak opravdu máme jejich příznaky.
Po psychické přípravě následuje fyzická - nájezdový den, kdy je na pořadu lehká strava, končila jsem večeří, která se skládala z eidamu a mléka. Od rána následovala konzumace pouze pitné neperlivé vody. Denně jsem jí vypila přes tři litry.
Jak to probíhalo a co jsem pociťovala?
1. den
Ráno kručení v žaludku, což ale velmi rychle ustalo, k večeru počínající bolest hlavy (musím říct, že pravděpodobně z velké části z jiného důvodu).
2. den
Celodenní lehká bolest hlavy, což je dle pust.cz normální, uvolňují se toxiny a hlava prostě bolí. Pro dost lidí je to nepřekonatelná část půstu, v tomto okamžiku nevydrží a začnou jíst.
Pociťuji také snížení tlaku, studené ruce a nohy, výraznější tlukot srdce.
Zbystřují se smysly, obzvláště čich.
Kapacita mozku, jindy zabraná přemýšlením o tom, kde si dám co k jídlu, je uvolněná pro jiné procesy. Cítím se velmi klidně a psychicky uvolněně.
3. den
Ráno slabost, chvíli mi trvalo, než jsem se dostala na "provozní teplotu".
Odpoledne na procházce tendence ke křečím lýtek, únava.
Večer úplně nejkrásnější pocit, lehkost, vyrovnanost. Kvůli tomuhle pocitu jsem si jistá, že se pustím i do půstu týdenního.
4.den - návratovka (ošemetná to věc)
Večer jsem si rozvařila jablka s pudinkem, že to bude dokonalá snídaně. Musím říct, že jsem se velmi přepočítala. Stačilo si k nim přičichnout a moje tělo silně protestovalo - něco, co voní takhle aromaticky rozhodně jíst nebude. Takže jsem do sebe natlačila suchý rohlík s mlékem a tělo bylo spokojeno. Po pár hodinách jsem si dala jogurt s piškoty, potom tvrdý sýr a trochu šunky a kolem poledne už to bylo v pohodě. Nicméně ani na večer jsem neměla pocit, že bych nutně musela dohánět to, co jsem za poslední 3 dny nesnědla, spíš naopak.
Musím důrazně podotknout, že jsem v žádném momentu půstu neměla pocit hladu. Chuť, to už je něco jiného, ale kdybych se vyhýbala pokušením jako prodávání ve stánku s pečivem a koláčky nebo společenskému smažení jablečných lívanců, bylo by to určitě jednodušší.
Optimistická tečka na závěr - výhody půstu:
Dotazy pište do komentářů, co budu vědět, na to ráda odpovím. Jinak velmi poučná je již zmíněná stránka pust.cz a pak jakékoli materiály od Jaroslava Duška.
Půst = dny jen o vodě, snaha o psychickou a fyzickou očistu. Půst není dieta!
95% mých přátel, kamarádů a známých si to absolutně nedokáže představit.
Proč to děláme? A jak to děláme? O co nám jde?
Když někomu řeknu, že držím půst, nastanou zpravidla 3 situace:
1) absolutní nepochopení: "Cože?! Proč to proboha děláš? Proč si takhle ubližuješ? Vždyť jídlo je tak dobrý! To bych nikdy neudělal!"
2) obdiv: "Jakože vůbec nejíš? Tak to bych nikdy nezvládla, ani jeden den! Leda by byla prázdná lednička..."
3) zvědavost: "Jak to zvládáš? Co cítíš? A to nemáš hlad?"
Většinou se kombinují reakce 1+2 a 2+3, ale každopádně mě vždycky spolehlivě donutí k úsměvu.
Půst se obyčejně drží 1, 3, 7, 21 a 40 dní. V těchto intervalech se tělo čistí a jsou ověřené mnoha půstaři. Člověk může vždy předávat zkušenosti jen z toho, co už zažil, tudíž se nebudu rozepisovat o teoriích půstů delších - to až ho budu mít za sebou :)
Jednodenní půst už jsem držela, ale musím říct, že mi to ani nepřišlo jako nějaká výzva. Možná si říkáte: 24 hodin bez jídla, to se mi leckdy stane, že se prostě nestihnu najíst. Ale to není půst jako takový. Chybí tam ta psychická složka, kdy to děláte vědomě, kdy se pokoušíte očistit se. Taky to podle toho probíhá, místo uvolnění pociťujete křeče v břiše a nevolnost. To se vám u půstu nestane, pokud se na něj dobře připravíte.
Jak jsem se připravovala?
Vhodná doba k držení půstu je ta, kdy neočekáváte žádné psychické ani fyzické vypětí. Ne, že by člověk měl ležet doma a myslet na to, že má hlad. Můžete normálně fungovat, jen se nepřepínat.
U mě tato doba přišla konečně po vyřízení všech nezbytností kolem školy. Je to taková dobrá tečka. Nebo spíš dobrý začátek.
To, že budu držet půst, jsem si rozmyslela dost dlouho předem, řekněme cca týden. Psychická příprava je ta nejdůležitější. Jaroslav Dušek tvrdí, že svoje tělo dokážete připravit na cokoli. Vaše tělo, to jste vy a nic jiného, tudíž můžete promlouvat ke každé buňce a připravit ji tak na to, že nebudete -kupříkladu- jíst. Naprosto s ním souhlasím, vždyť člověk je schopen přesvědčit sám sebe o lecčem, ačkoli to tak ve skutečnosti není. Dobrým příkladem za všechny jsou psychosomatické nemoci, ty, které si sami vsugerujeme tak dokonale, že pak opravdu máme jejich příznaky.
Po psychické přípravě následuje fyzická - nájezdový den, kdy je na pořadu lehká strava, končila jsem večeří, která se skládala z eidamu a mléka. Od rána následovala konzumace pouze pitné neperlivé vody. Denně jsem jí vypila přes tři litry.
Jak to probíhalo a co jsem pociťovala?
1. den
Ráno kručení v žaludku, což ale velmi rychle ustalo, k večeru počínající bolest hlavy (musím říct, že pravděpodobně z velké části z jiného důvodu).
2. den
Celodenní lehká bolest hlavy, což je dle pust.cz normální, uvolňují se toxiny a hlava prostě bolí. Pro dost lidí je to nepřekonatelná část půstu, v tomto okamžiku nevydrží a začnou jíst.
Pociťuji také snížení tlaku, studené ruce a nohy, výraznější tlukot srdce.
Zbystřují se smysly, obzvláště čich.
Kapacita mozku, jindy zabraná přemýšlením o tom, kde si dám co k jídlu, je uvolněná pro jiné procesy. Cítím se velmi klidně a psychicky uvolněně.
3. den
Ráno slabost, chvíli mi trvalo, než jsem se dostala na "provozní teplotu".
Odpoledne na procházce tendence ke křečím lýtek, únava.
Večer úplně nejkrásnější pocit, lehkost, vyrovnanost. Kvůli tomuhle pocitu jsem si jistá, že se pustím i do půstu týdenního.
4.den - návratovka (ošemetná to věc)
Večer jsem si rozvařila jablka s pudinkem, že to bude dokonalá snídaně. Musím říct, že jsem se velmi přepočítala. Stačilo si k nim přičichnout a moje tělo silně protestovalo - něco, co voní takhle aromaticky rozhodně jíst nebude. Takže jsem do sebe natlačila suchý rohlík s mlékem a tělo bylo spokojeno. Po pár hodinách jsem si dala jogurt s piškoty, potom tvrdý sýr a trochu šunky a kolem poledne už to bylo v pohodě. Nicméně ani na večer jsem neměla pocit, že bych nutně musela dohánět to, co jsem za poslední 3 dny nesnědla, spíš naopak.
Musím důrazně podotknout, že jsem v žádném momentu půstu neměla pocit hladu. Chuť, to už je něco jiného, ale kdybych se vyhýbala pokušením jako prodávání ve stánku s pečivem a koláčky nebo společenskému smažení jablečných lívanců, bylo by to určitě jednodušší.
Optimistická tečka na závěr - výhody půstu:
- spousta času navíc (fakt byste netušili, kolik času strávíte vařením/nakupováním jídla/jezením/přemýšlením o jídle...)
- pročištění organismu
- otevření očí - ve směru tom, že zjistíte, že lze nejíst; při důkladnějším osvícení pochopíte, že ani v běžném životě rozhodně nemusíme jíst tolik, kolik jíme, že je to jen zvyk
- úspora peněz - já jsem třeba jeden den půstu trávila v Praze... To by se mi jinak prodražilo :)
- výzva - když to dokážu já, proč ne vy?
- pár kilo dole - já shodila něco kolem 2,5kg, jak s úbytkem naložíte po skončení půstu je už na vás, žádný jojo efekt bych ale nečekala
- dodatečně zjištěno: přestalo mi křupat v krku a kolenou a vyčistila se mi kůže
Dotazy pište do komentářů, co budu vědět, na to ráda odpovím. Jinak velmi poučná je již zmíněná stránka pust.cz a pak jakékoli materiály od Jaroslava Duška.
sobota 15. září 2012
pondělí 10. září 2012
Vyhlídky
rozbité zrcadlo
pořezané ruce
- to jsou zas vyhlídky
na dalších sedm let
budíš se, zadýchán, zpocen
noční děsy, přehlídky
masek a příliš obyčejný svět
jehož nechceš být součástí
a tak po sté tě napadlo
jestli střepy spíš nenosí štěstí
a kde je ta střední cesta
mezi nekonečným blouděním a otupěním
jak život v hledání neutopit
nestačilo by ho jednoduše žít?
(asi stačilo
ale jak se to jednoduše dělá?
netuším
ale snažím se na to přijít
hodně praktikuju
a tak)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)