Domácí zákoutí

 Podzimní zátiší

Připraveno na deštivý podzim a nástup zimy: papuče, křeslo a opravená lampa :)

Budiž světlo

i n f i n i

nekonečno
vábící luka
a teplo v těle

nekonečno
pocit zvoucích paží
víno na jazyku

nekonečno
volnost, rozbřesk smyslů
mimo (ten váš) svět

nekonečno
splynutí a ostrost
slaná hořkost a bolest mizí

nekonečno
po pás v roji meteorů
den je šedá hladina zdola

nekonečno
oči slepé vidoucí vše
život volá

nekonečno
duše se rozpíná až kosti praští
na ruce pár srdcí

nekonečno
tady a teď jsem
a to stačí

Mezi živými

Už dost dlouho se mi zdálo, že tak nějak jen jsem, ale ne aktivně. Že žiju, přijímám a skrytě obdivuju všechny, co jsou schopní vytvářet, přispívat. Byla jsem si vědoma, že pouze existuju, zaklíněná v jakémsi mezičasí a že se bojím pohnout. A sváděla to na rovnováhu, které ale zoufale chyběla dynamika.
A tady to je. Letošní rok jsem přepadla přes pomyslnou hranu. Těžko říct, co přesně mě nakonec zezadu koplo pod koleno, jisté je, že padám a že v tom letu je neuvěřitelně energie, konečně! Někde jsem v sobě našla bránu k nekonečnému zdroji nadšení a touze nejen myslet, co všechno bych mohla dělat, ale dokončit cestu těch myšlenek. A je to nekonečný koloběh, dokončené myšlenky, rozbíhající se projekty, všechno mi zas dává novou energii a odměňuje vložené úsilí.
Někdy stačí si sepsat svoje sny a postupně je začít realizovat. Dokud jsem si neudělala seznam, netušila jsem, jak snadné to vlastně je. A tak už jsem přihlášená na kurzy jógy a lekce francouzštiny, vyhlížím si gramofon, vyrábím prototypy zboží, které chci prodávat na Fleru a za týden jedu na seznamovací kurz mé nové alma mater.
Nikdy v životě mi nebylo tak lehko a dobře jako teď. Není nic lepšího, než si plnit své sny.