středa 27. dubna 2016

Tak.


Jsem zasažena.
Rozložena.
Vše je zpochybněno.
Tváří v tvář čiré nádheře ztrácím pojem o tom, kdo jsem, a cítím, co bych mohla být.
Tam někde pod ošlapanými slupkami a nánosy po čase zas slyším bít své srdce.
Oči vidoucí, obraz proniká hluboko a osvěcuje temná místa.
V takových chvílích chci být. V takových chvílích chci existovat.