Je potřeba se smířit s tím, že některé příběhy nelze dokončit. Že některé události nemají smysl ani pointu. Že se nelze stále pohybovat v kruzích, že je třeba se zastavit, zatnout zuby, otočit se ke kruhům zády a odejít. Protože jediný způsob jak se posouvat kupředu, je dávat jednu nohu před druhou, pokračovat. Kruhy, chorobné myšlenky otravující mysl, ubírající barvu dnům a důležitost maličkostem života. Kruhy mohou jako zlaté náramky s rytím zdobit zápěstí, cinkat, připomínat uložené, prožité. Cink, cink. Tohle byly pěkné časy a nebudou jen tak zapomenuty. Cink, cink. Příště, až pro tebe někdo nebude chtít obětovat svůj čas a své pohodlí, zbystři. Cink, cink. Nevzdávej se svých citů, ztrácí tím na vážnosti. Cink. Náramky o sebe ťukají, jak se ruka houpe v rytmu chůze. Kupředu.
Měl to být takový lehký úvod k poslední tvorbě, který už tak trochu naznačil, že nemá pointu a žádný z následujících slovních výronů není ani dopsán. Prostě tak vlají v prostoru. Nicméně, třeba se někoho dotknou...
10.12.2018
Kolečka
Soukolí
Všechno klape
Nic nebolí
Tvůj věčný sen
A mezitím
Sny tě budí
19.1.2019
Znáš zelené nebe nad obzorem?
Obzor je místo, kam se nikdy nedostanem
Obzor ti hrůzu nahání
Jako šelma ve stráni
Protože za obzorem leží poznání
Znáš mrazení v zádech, když padá hvězda?
Možná bys znal, kdybys přání už dávno nevzdal
Na obloze mezi hvězdami
Za obzorem a na stráni
Žije se život a plní sny na počkání
Znáš horkost dechu za krkem a prsty zatnuté ve svých ramenou?
Možná bys znal, kdybys myšlenkami nechodil za jinou
Minulost ve tvé hlavě tě poutá a znovu potrestá
Nutí tě znovu vzpomínky odečítat ode sta
19.1.2019
V dnešku je něco definitivního
Vždycky je naděje, že už se nevrátím
Nastavuji se slunci
Vnitřní klid prostoupil všechny kouty duše
Ty jsi mým domovem
A je tu krásně
Zeptáš se
Zapláčeš
Nezdáš se
Neznáš se
20.2.2019
Člověk se může chtít vzepřít proti osudu
Říct "vole, já už tu tvojí pitomou hru hrát nebudu"
Postavit se proti světu
Zahořknout, bít se za odvetu
Ale...
Nikdy nevíš, co je lepší
Jestli prohlédnout nebo žít ve lži
Jestli se nechat svázat a mít svoje jistý
Nebo se pachtit dál s duší optimisty
A pak si je už duše jistá
že nehledá jiný přístav
20.2.
Tmou černou zázračnou
jiskřivou a sopečnou
prachem potem a popelem
slzami krví
závějí rtutí
pomalu se bez dechu
škrceni v běhu
po železném mechu
