přichází má milá temná
svírat žebra
až v nich praští
v hávu vzteku, smutku, zášti
s nákladem kamení
co na má bedra
odkládá si bez ptaní
přichází má milá jemná
našeptává sladkobolně do uší
v hodinu kdy odbíjí zvony i srdce
a většina spí a nic netuší
přichází má milá, známá
já přebírám si od ní závaží
však řekla mi
že právem mi náleží
