Dialogue with heaven

hi there! hola! ahoj! how are you? como estas? jak se mas?

hi there... mam se blbe, no estoy muy bien, no soy feliz, i am in hard depression, sorry

oh! im sorry to hear that...

yeah... but what can i do with it? ...

i dont know... may i ask why you feel so bad?
my heart is broken

i see... and how did it happen?

he does'n and didn't love me... (i don't know how long... i don't want to know it...) he lived two lifes, one with me, and the second with his friends from village and these two lifes were so different, that he finished one of them...

and how long were you together?

two years and a quarter

thats quite a long time... I understand how you feel...

unfortunately, there is nothing I can do to make you feel better, other than let you tell me how you feel.

i think i don't accept it yet

it is just few days

how old are you?

only seventeen

you are so young! you will get over it, you'll see. just try not to think too much about it. I know that sounds silly, but it really works

i really trust you
i think that i know it... i am trying dont think about that, but... how can i do that...

it is not easy, of course, but im sure you have friends, and you must go to school and stuff, just concentrate harder on that.

yeah... byt my ex boyfriend is from the same classroom

its so hard

oh! that makes it more difficult! but you don't have to speak to him...

yeah, i do not have to, and i cannot too, really...

yeah, and im sure you have friends there

fortunately

thats always good, im sure they will be able to help you.


they are super, i love them... they really help me in these days...

you see? you are going to feel much better soon...

yeah... i see... but the worst thing is that i still love him...

Útěcha od Jantar

Mučí mi přítele, já mohu se jen dívat,

z roztrhaných vztahů korálky slzí sbírat

Mohu zpívat, pohladit po těle,

ale čerstvé vrásky rodí se na čele

Objímám tě, ať zaplaší to stíny,

kéž den by dnes byl jiný

Jsi anděl, co padá

Ale já jsem tě chtěla milovat se vším, co máš i nemáš, tak proč jsi mi to nedovolil? Proč jsi mi ukazoval jen to, co jsi chtěl? Ale o tom přece láska není, láska je o tom poznat toho druhýho do poslední buňky, milovat ho i s klady a zápory, rozložit ho a složit a to ty jsi udělal, stála jsem před tebou obnažená a dívala se na tvou přetvářku a naivně a bláhově si myslela, že tě znám. Pak ta maska spadla a já jsem se vyděsila, to, co jsem viděla, nebyl můj anděl. Byl jsi to ty, smrtelný člověk, normální kluk, který mě nemiluje.

Bolí mě, že jsi mi lhal vším a pak mi to řekl.

Ať není mi líto...

Ať není mi líto, tak jako teď,
ať srdce, můj přítel, vede mě vpřed.
Ať za každou vášní na vodě kruh,
láska jak znám ji, hořký je druh.

Živote můj, má krásná představo,
železo kuj, dřív než by žhnout přestalo.
Ať za každou vášní na vodě kruh,
láska jak znáš ji, hořký je druh.

Příběh dobrodruhů, aneb léto strávené v Agoranii

Na kraji vesnice zuří boj. V aréně za smíchu a nadávek se cvičí několik párů bojovníků, tak zvláštně různých... Bledá arhenka zarputile odráží dlouhou tyčí obrovský trpasličí kyj, půlork drtí půlelfa a mladá žena a půlelfka s dalšími diváky je sledují se zatajeným dechem a každý napínavý okamžik s vyvrcholením odměňují potleskem a výskáním.

Náhle obecenstvo utichá a chvíli je slyšet jen třeskot zbraní a hluk bojovníků. A kdesi v pozadí toho všeho ještě mladý, ale přece na pokraji života stojící chrčivý dech rytíře, který se, povšimnut sroceným davem, pomalu vleče k aréně. Konečně i bavícím se zamrzá úsměv na tváři, sklání zbraně k zemi a ustupují. V těžké zbroji, zahalen i v parnu černým pláštěm a ruku snad ze zvyku a zkušenosti stále na jílci meče, padl mezi ně. Mluví. Tiše, ale přece odříkává cosi, co slyší jen ti nejblíže. Obecenstvo je rozpolceno. Část touží slyšet slova toho umírajícího mladíka, část nechce mít s touto situací nikdy co do činění. Kolem válečníka se srotil hlouček odvážných. Ti náhle ustupují. Po rukou i obličeji má válečník černé skvnky a z očí se mu proudem řine hnis. Mluví. Snaží se natáhnout ruku s čímsi... „Pevnost... Musíte ji postavit... Nectavia...“ To jediné jsem zaslechla. Možná, že ti, co se odvážili blíže, slyšeli více z nemocných úst muže. V ruce svírá svitek a v posledním záchvěvu ji zvedá k nejblíže stojící snědé ženě, půlelfce. Prosebně se na ni dívá a z jeho pohledu pomalu mizí život. Ruka pomalu klesá. Ženě se lítostivě a soucitně zaleskne v průzračne zelených očích a v poslední chvíli ji zachytne. Muž se usměje a naposledy pohne rty. Snad poděkoval, kdo ví...

Půlelfka si ztěžka oddychne, jako by tušila, že na svá ramena bere nekonečně těžké břemeno. Z rytířova smrtelného sevření vytrhne svitek, narovná se a pomalu začne okolo stojícím předčítat obsah. Ti jsou vyřčenými slovy svazováni neviditelnou nitkou kouzla a osudu k svitku i poslednímu slovu zemřelého. Všichni, co zaujatě naslouchají, jsou připoutáni, jejich myšlenky směřují pouze k tomu jedinému cíli, k osudu, který jim byl již dávno vroucnou všeobjímající Tethis předurčen. „... Přikazujeme mu v Gerských horách, na panství Nectavia jemu svěřenému pevnost vystavět, stálou posádkou ji obsadit a být připraven držet a bránit hranice Agoranie do posledního muže a dechu. Nositel listiny této jest nedotknutelným a neobvinitelným. Z příkazu krále mu přísluší volný průchod a veškerá pomoc a péče, kterou mu kdokoliv poskytnout může...“ Agoranie, naše země! Cokoliv bych dala za její obranu. Půjdu a postavím se jižnímu zlu!

Cesta je dlouhá a úmorná. Ragnaři, koně i ostatní zvířata, stejně tak jako čtrnácte společníků, jsou znaveni a k smrti rádi by už konečně ulehli do chladivého stínu vysokých tajemných stromů Gerských hor. Cesta přes planinu O'geria je však nevyhnutelná, Svatý les je podle zpráv v poslední době velmi nebezpečný.

Konečně! Po tolika dnech a týdnech putování jsme našli malou loučku pod strmými nehostinými vrcholky, místo určené k zbudování pevnosti Nectavia, která bude bránit Agoranii před nájezdy orků z Regye.

Společenstvo je vyčerpané, avšak nesmí váhat ani chvíli. Hned se pustili do práce, káceli silné bukové kmeny, jejichž tvrdé dřevo mělo chránit jejich životy. Práce trvaly spoustu dní, ale posádka nyní již stojící pevnosti, je na své dílo hrdá. A Tehis při ní stojí...