Tolik toužím vzít do ruky tužku
a vypsat se z toho všeho...
Ó, jak jsem krásně zmatená,
místo očí dvě malá slepá srdíčka,
místo srdce rozkvetlou růži.
I moje ďábelské já mne raděj opouští
a vidle na mojí kůži
vyryté zoufalstvím
se zhojily v nicotnou jizvu.
Sedm set čtrnáct dní zamilovaná
do modrých očí, do promněnlivé krásné duše
a do bezpečí
v jeho náručí.
Pro tebe, lásko...
Žádné komentáře:
Okomentovat