A pak řek, že už mě nemiluje a znělo to hrozně definitivně, bála sem se o svojí duši, jak mi prchala z těla, já hrozně sem se bála, že unikne úplně a já zůstanu sama.
Náhle dušička se vrátila na své místo ve mně – to jeden starý zpitý a zhulený žebrák mi ji násilím vrazil zpět a já sem brečela jak malá, bylo mi špatně z něj i z těch náhlých změn.
Ten bezďák si mě chvíli prohlížel, potom mi svojí roky nemytou rukou setřel slzy, řekl mi, ať neplýtvám životem. Pak odešel. Najednou jsem se cítila mnohem líp, ale věděla jsem, že ten kousek duše, co si vzala moje láska, už se mi nevrátí.
