... to už hraničí

Myslím tím svou závislost na jedné klenuté místnosti pod úrovní plzeňského chodníku, věčně zaplněnou voňavým kouřem vodních dýmek a čajových výparů. Ó ano, kdo by snad ještě byl na pochybách - myslím tím Kamennou čajovnu. A proč že hraničí? Protože jsem ji byla navšívit i na Štědrý den. Urvala jsem se ze spárů rodiny a vánoční nálady zpívání koled na náměstí a běžela davem vánočních lidí vánoční smetankou a pak... po známých schodech jsem se nořila do známé vůně...
V čajovně byl klid, u jednoho stolku sedělo pět čajníků, jen ten, kterého jsem přišla pozdravit, tam nebyl. Bafali ze dvou vodnic a klábosili o tom, jak tahle čajovna vznikla. Byli mým náhlým a prudkým příchodem zjevně velmi překvapeni, nicméně zachovali chladnou hlavu a před mým ještě prudším odchodem mi nabídli potáhnout z vodnice. Kdo by odmítnul? Achjo, vodnice i na Štědrý den, to už vážně hraničí...

Nekonečná párty aneb začíná to tu bejt krutě depresivní, přišel čas to napravit!

Co bych měla asi tak dělat..? Pařit! Moje Neverending party trvá už od Mikulášského semináře a nehodlám ji přerušovat! A jak může vzniknout taková nekonečná párty? Třeba jako propařená noc - nejdřív klasické tance, pak pogo na SKAčko, hraní na kytaru, pár hodin spánku a u snídaně už zas pogo :D A jako že se blíží silvestr, nevidím to jinak... Musí to tak být, člověk by se v těch "depkách" musel utopit...
Třeba první pořádná oslava Vánoc se skautama byla taky pořádná párty, a to se vším všudy, s Kofolou, výbornou hudbou a hlavně... se SNĚHEM! No vážně, komu by se mohlo zdát, že sem zapomněla na asi tak 8°C rozdíl, kterej chyběl k tomu, aby sněžilo, má sice pravdu, ale my jsme to měli ještě luxusnější, sněžilo nám totiž přímo v klubovně! :)

Vánoční depka

Spínač cvakl a elektrony se daly do pohybu. Vlákna žárovek se rozžala a tma utekla pod umyvadlo. Staré kohoutky zanaříkaly jako by je ty jemné ruce znásilňovaly. V zrcadle se mihl odraz. Teď jsme tu dvě, pomyslel si vzor a překročil okraj sprchového koutu. Dveře razachotily a za vteřinu se do nich opřel proud horké vody. Stála tam nehnutě zahalena párou. Kdyby jen dokázala myslet na něco jiného, než že už zase jsou Vánoce a ona je sama. Kdyby jen dokázala chvíli nemyslet... Minutová ručka oběhla třicetkrát dokola zamlženými hodinami, když proud vody zničeho nic ustal. Chrámové nedotknutelné ticho přerušila rázným pohybem. Hleděla do prostoru bílé sterilní koupelny, spíš možná tam hleděly její nepřítomné oči. Prošla do obývacího pokoje, pak do ložnice. Na osušku zapomněla, na to, že jí z vlasů stéká voda. Sedla si na postel, na nočním stolku zapálila svíčku a zavřela oči. Kéž by ty vzpomínky zmizely, kéž by nebyly. Vyvolávala si je bolestně před očima, jednu po druhé, nevnímala slzy ani chlad. Jako by je měla vidět naposled. Přebírala je, trhala a zahazovala. Nakonec si před očima promítla tuhle smutnou noc.

Ráno byla rozlámaná. Sedla si na posteli a zděsila se, když zjistila, že vosk z rozteklé svíčky je všude na jejím novém světlém koberci. Nemohla si vzpomenout, co včera dělala, asi se někde jen pořádně opila. Trochu ji bolela hlava, ale vlastně jí bylo fajn. Vlastně jí bylo celkem fajn...

Jen vy, moje slova

Křik zadrhává se v hrdle

slzy kanou

jedna za druhou

v těsném sledu

objetí kolem ramen

vždyť to jsou mé ruce

a střepy vzpomínek řežou

do kolen

chodidla zebou na ledu

ale bolest v hrudi je větší

prázdný pohled do prázdna

a procitnutí

jak rána pěstí

zbyla jste jen vy,

moje slova

a spoustu procent ve sklence

která se rozbila

kterou jsem rozbila

nikomu nedávám vinu

to je jen depka

a počátek alkoholismu

9.12. odpověď: NEGATIVNÍ

Vzpomínka na léto a Krétu

Jako perlu

podávám ti svojí slzu

a ty krčíš rameny

a ptáš se, co to znamená

Ve tváři měsíce

třpytí se listy olivovníků

šedostříbrně ve větru,

který tiše hraje na harfy srdcí

rozedraných žhavým dnem.