středa 30. září 2009

Ze záhrobí přítomnosti

Lehce přepsáno a poupraveno 9/10/09

Až povolí kravata osudu
vyklouznu z ní
a už nebudu

ztratím se v trávě
zmatním
skanu

zajdu smutkem
usnu
vzplanu

tisícem slzí stříbrných promočím tě
jak moc pálí vzpomínky abys věděl

a trest tě skolí
shodí dolů, do soukolí

jak červená pro býka
budu já pro tebe
a to tebe se týká

navždy

naděje
tě ubije
jako dvanáctá o půlnoci
tak pozdě je
tak těžká hodina

pomalu kape
zatím
rozum temnotou tápe

svědomí kope
doufá, že prokope
se stropem

to dřív zešílíš
pak pochopíš

proč jsem tam, kde jsem
-proč nejsem

proč ztrácím se vtrávě
právě
...teď

1 komentář:

  1. lepší, ale mě ještě neplyne hladce. Možná je to tím, že trochu měníš strukturu v průběhu básně, ale těžko říct jestli je to na škodu.

    OdpovědětVymazat