Ještě než vítr dozpívá

Ve vlnící se trávě

lehám na tvé břicho

oči nám svítí, nic neříkáme,

je ticho

Stromy šuměly překvapením

a připadaly si méněcenně

před námi dvěma a před souzněním,

naší snadnou hrou na mlčení

krásou podplácené

Tak nedívej se do země,

zazpívej mi a pohlaď mě,

ještě než vítr dozpívá,

pak, jak zmizíš ty,

zmizím i já

Malá zlodějka

Za tvými zády

copatá holka, co tě tahá za kabát,

co jiného ti zbývá

než se jejímu dotírání shovívavě smát.

Malá zlodějka tvých chvil,

co ses jí tolik zalíbil...

Ona ví, že jsi lhář

a budeš si s ní jen chvilku hrát

ale kdyby ses otočil,

zjistil bys, že má mojí tvář.

Denní snění

Srdce tluče o mříže z žeber,

chce bít duet, nemá s kým.

Noc co noc já sotva spím,

tak poslední naději mi neber.

A skrze denní snění,

že po mně budeš toužit,

slyším v dáli hřmění

a vidím supy kroužit,

však pro mne není odrazení...

Nakonec zajdu,

utopená vlastní představou,

aniž tě v ní najdu.

Srdce tluče o mříže z žeber,

chce bít duet s tvým, můj pane,

i když se tak málo známe,

smyčku dotáhni a svobody mi uber.

Benátky

Dolomity

v trní

můj drahý

jenž nejsi můj

možná bys raděj nahý

v trní byl

než se mnou

Nechtěná povodňová turistika

Před povodní

Venku prší

mě prší v duši

ty sis nevšim'

všimli si naši

ty ses totiž vůbec nedíval

omlouvá tě, že jsi daleko?

Ta jiná

Sama na sebe si splétám past,

když kus tvého srdce

chci pro sebe si krást.

Mladé, čisté, žádná zrada,

žádný podvod ani klam,

tak proč se tak snažím

udělat ten první šrám,

proč chci být ta,

co jinak obejme a pohladí,

ta, které tvůj pohled

do mé hlavy nevadí

Mezi mnou a tebou

už navždycky to bude jiné,

ale nás to nezměnilo,

nás ne.

Pondělní ráno

Prší

dětská pískoviště prázdnotou zejí

Prší

moje ústa pro sebe se trpce smějí

Prší

tvé ruce se od mých neohřejí

Prší