pátek 4. března 2011

Ve vteřině

déšť padá na zem
cestou míjí tvoje rty
o boty se tříští do perleti

já pod hladinou ticha bez dechu
zatínám v bolesti
prsty do mechu

2 komentáře:

  1. ach, a co takhle veselejší notu? :-)

    padá na mne tíseň z těch slov

    OdpovědětSmazat
  2. Pomalu vzniká teorie, jak vlastně funguje to, že mně se psaním těch básniček ulevuje od "depresí". Je to zřejmě tím, že se podstata toho pocitu vpíjí do těch slov, či spíš je snad jejich samotným inkoustem, na druhou stranu se z nich pak ale uvolňuje a ulpívá na čtenářích. Vzhledem k tomu, že jich ale bývá víc než jeden (možná), tak se síla té emoce rozkládá a vlastně nehrozí, že by se na ně přenesla...

    OdpovědětSmazat